Úvod
I. Historie
II. Pravomoci regionu
III. Pravomoci komunit a úloha obcí
IV. Bruselské (belgické) paradoxy
V. Mezinárodní úloha Bruselu
VI. Budoucnost Bruselu
Závěr

"Uvádí se, že ačkoliv je Brusel oficiálně dvojjazyčný, přibližně 83 % je původem francouzsky a 17 % vlámsky mluvících – francouzština je tedy více rozšířená a častěji používaná pro komunikaci. Do francouzské okupace to však byla právě vlámština (či spíše její dialekty), která byla daleko více užívána jak v soukromém, tak i veřejném styku, i když francouzština byla vždy jazykem „vyšších vrstev“. A právě prestiž francouzštiny vedla k postupnému zakořenění francouzštiny v bruselské oblasti.
Brusel je největším městem, kde se mluví nizozemsky. Současně patří k pěti největším francouzsky mluvícím městům světa (po Paříži a Montrealu, srovnatelný s Lyonem a Lille) .Téměř třicet procent obyvatel Bruselu však nejsou Belgičané – zaměstnanci institucí Evropské unie přitom z tohoto počtu tvoří jen malou část – žije zde velké množství přistěhovalců za prací z dřívějších dob, kteří pocházejí z celé Evropy a založili zde své rodiny. Většina cizinců také zvyšuje počty frankofonního obyvatelstva – pokud při příchodu do Bruselu neuměli/neumí ani jeden z jazyků, vybírají si v drtivé většině případů francouzštinu. Situace se vyvinula až tak daleko, že pokud budete v Bruselu a neznámá osoba vás potřebuje oslovit, učiní tak pravděpodobně francouzsky.
V historii vedl k až komickým situacím fakt, že názvy ulic v Bruselu musely být a jsou dvojjazyčné. Istendael uvádí jako příklad ulici zvanou „Kořenářská hora“ – jinak Treurenberg – se francouzsky jmenovala Rue de la Montagne aux Herbes Potagères (Ulice hory, kde rostou zahradní byliny). Dnes se na ceduli prostě dvakrát objeví Treurenberg."

Obsahuje mapy.