1.	Václavova rotunda

2.	Bazilika Spytihněvova a Vratislavova

3.	Katedrála Karlova

4.	Katedrála sv. Víta v době pozdní gotiky

5.	Katedrála sv. Víta v době renesance

6.	Katedrála sv. Víta v době baroka

7.	Katedrála sv. Víta v číslech

"Bazilika Spytihněvova a Vratislavova(ob.str.14)

R.1060 uvádí Kosmas,že když kníže Spytihněv viděl, jak o svátku sv. Václava kostel nestačil pojmout četné davy poutníků,rozhodl se jej strhnout a nahradit novou rozměrnou stavbou. Stěží však lze uvěřit,že dílo tak rozsáhlé a nákladné by bylo v raném středověku podnikáno pouze z náhlého rozhodnutí knížete,jak uvádí Kosmova kronika. Spíše Spytihněv využil tento svátek jako příležitost k jeho záměru,který měl již připravený delší čas. Skutečným stavebníkem byl tedy Spytihněvův bratr a nástupce Vratislav II.,který byl od r.1085 prvním českým králem. Trojlodní bazilika výrazně monumentalizovala nejen panoráma Hradu,ale členila i jeho vnitřní architektonickou a urbanistickou skladbu. Její půdorys i hmota,užší na východě a vyznívající na západě mohutným útvarem chóru, příčné lodi a dvojicí věží,umocňovaly klínovitý půdorys Hradu. Zejména hlavní přístup ze západu od Bílé věže byl zvýrazněn západní stavbou kostela. Jižní průčelí baziliky s hlavním přístupem,orientovaným z boku od cesty procházející napříč Hradem,se obracelo jak k městu, tak do vnitřních prostranství Hradu jako protějšek knížecího paláce.Ve shodě se zvyklostmi a tradicí byl půdorys baziliky uzpůsoben tak,aby v něm zůstala zachována místa světeckých hrobů.Nutnost respektovat Klášter kostela Pražského, přistavený na severu k původní Václavově rotundě,Svatovítskou kapitulu a zachovat jižní apsidu s Václavovým hrobem vedly k vychýlení podélné osy baziliky a si o 10 ½ °směrem severním proti původní orientaci rotundy. Svatovítský chrám tvořil ústřední část souboru staveb,jež v severozápadní části hradní plochy vyjadřovaly dualismus jeho funkce a tvořili jakousi enklávu církevní moci. V této podobě přetrvala Spytihněvova a Vratislavova bazilika plných 250let. Od vysvěcení hlavního oltáře r 1094 až do položení základního kamene k novostavbě katedrály r.1344 Janem Lucemburským. Stavební činnosti se v této době omezila pouze převážně jen na odstraňování škod způsobených obléháním hradu,požáry a živelnými pohromami.již ve 12.století došlo ke dvěma katastrofám. R.1132 zapálil blesk věž kostela. O 10let později při pětidenním obléhání hradu vojsky knížete Konráda Znojemského byly zápalnými střelami podpáleny kostely sv. Víta a s. Jiří. V období Přemysla Otakara II. Dochází k intenzivní stavební činnosti a péči o výzdobu chrámu. R.1253 byl svatovítský chrám vymalován a r.1255 byly pořízeny nové varhany,patrně v souvislosti s příjezdem Přemyslovým a jeho první choti Markéty Babenberské na Pražský hrad. To vše zorganizoval kultivovaný děkan svatovítské kapituly Vít. Ten řídil i stavbu nové královské kaple Všech svatých,vysvěcené r. 1264. R. 1276 opravil kostel biskup Jan III.,který kromě pokrytí střech cihlami dal zaklenout loď,pořídil dva pulpity a dvě velká malovaná okna s výjevy ze Starého a Nového zákona."

V textu zmiňované obrázky se v práci nevyskytují.