1.	Důchodová politika - mzdová a cenová politika

1.1.	Minimální mzdové sazby

1.2.	Regulace renty

1.3.	Stropy úrokové sazby

2.	Deregulace nájemného

"DŮCHODOVÁ POLITIKA
Součástí makroekonomické politiky je důchodová politika, přesněji označovaná jako mzdová a cenová politika. Jestliže hrozí, že se inflace dostane mimo kontrolu, hledají vlády cestu, jak stabilizovat ceny. Tradiční formou zpomalování inflace pro ně bývá přijetí fiskálních a monetárních kroků ke zpomalení ekonomické aktivity a zvýšení nezaměstnanosti.
Makroekonomické analýzy v průběhu posledních tří desetiletí ukazují, že tato tradiční strategie je velmi nákladná. Vyžaduje si stovky miliard v podobě mezery v hrubém národním produktu, kterou je nutno vytvořit, aby se inflace mohla snížit o několik málo procent. Proto vlády dodnes hledají jiné alternativní metody k zadržování inflace. Tyto alternativy směřují od regulace mezd a cen (používaných zvláště za války) k méně drastickým opatřením, jako jsou dobrovolné mzdové a cenové směrnice až po veřejná nabádání, při nichž vlády přesvědčují odbory a velké firmy, aby tlumily přírůstky mezd a cen.
Důchodová politika je ze všech makroekonomických politik nejdiskutabilnější. V předchozí generaci ji mnoho ekonomů považovalo za užitečný postup, v posledním desetiletí však vedly pochyby o její účinnosti společně s přístupem v otázce zásahů vlády do ekonomiky. Mnoho ekonomů věří, že je prostě neúčinná. Jiní si myslí, že je horší než neúčinná, protože je brzdou volných trhů, deformuje pohyby relativních cen a není schopna omezit inflaci.

Důchodová politika je tedy vládní politika, která usiluje o přímé omezení mzdových a cenových změn ve snaze zpomalit inflaci. Tento typ politiky nabývá různých forem, od dobrovolných mzdových a cenových směrnic až po přímou právní regulaci mezd, platů a cen. Důchodová politika tedy působí na ceny výrobních faktorů i výrobků a služeb. Používá se, když fiskální a monetární opatření působí nedostatečně (obvykle při regulaci cen některých komodit).

Vláda ovlivňuje ekonomiku i v oblasti cen – stanovováním cenových stropů a prahů – to znamená, že vláda stanoví maximální nebo minimální ceny. Dříve šlo například o stanovení mezd – kdy skoro všichni zaměstnaní měli přibližně stejně vysokou mzdu. Dnes stát určuje odměňování zejména státních zaměstnanců podle zákona o mzdě, kdy jsou nadefinovány jednotlivé tarifní třídy a skupiny a jejich ohodnocení.

- u nás je asi 5 % cen regulováno státem. Jedná se především o regulaci nájmu, elektřiny, plynu, minimální mzdové sazby a stropy úrokových sazeb."

Práce má kompilační charakter. Čerpá z: http://www.skolavpohode.cz/index.php/Text:Trh_s_byty,_deregulace_n%C3%A1jemn%C3%A9ho.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ