1.	Rozsah penitenciárního a postpenitenciárního poradenství

2.	Hlavní oblasti penitenciárního poradenství

3.	Praktické problémy postpenitenciárního poradenství

4.	Subjekty kontinuální sociální péče

5.	Formy postpenitenciární péče

6.	Osobnost propuštěného z výkonu trestu

“Hlavní oblasti penitenciárního poradenství

a) Adaptace na problémy výkonu trestu
b) Zdravotní a psychické problémy
c) Sociální problémy
d) Stravování
e) Kultura, vzdělávání
f) Alkoholismus a toxikomanie

Hned od počátku výkonu trestu je osobnost odsouzeného vystavena dvojímu působení. Odsouzený si osvojuje nejen poznatky o svých právech a povinnostech, o organizaci celého zařízení, o chodu věznice, ale současně je vtahován do neformálního systému života spoluvězňů.
Po určitém čase je každý odsouzený postaven před nevyhnutelnou volbu, zda se přikloní na stranu organizovaného výchovného působení, nebo podlehne vlivu vězeňské subkultury. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat osobám, které jsou ve výkonu trestu poprvé, pro které má kontakt s dosud neznámým prostředím mimořádnou povahu a celý konflikt probíhá intenzivněji. Recidivisté však svým způsobem také začínají znovu, i když s „výhodou“ předchozích zkušeností.

Praktické problémy postpenitenciárního poradenství

Před zpracováním návrhu poradenského postupu je nutno si uvědomit, co je smyslem péče o nepřizpůsobivé občany. Cílem sociální péče je začlenit klienta do společnosti. Toho lze dosáhnout výchovným působením, při němž musí být klient veden k vlastní aktivitě. Než začne kurátor s klientem pracovat, musí si uvědomit, že sociální problémy klientů pramení z narušených vnitřních a vnějších vztahů a postojů klienta k jeho nejbližšímu okolí. Proto je třeba zjistit ty skutečnosti, které měly vliv na vytváření jeho osobnosti. To zjistí kurátor anamnézou zaměřenou na důležitá období jeho života. Vlastní poznatky a údaje si zaznamenává kurátor na zvláštní arch papíru.
Je nutno zdůraznit, že vztah kurátora musí být profesionální a musí jej budovat cílevědomě. Je nutno vyloučit své subjektivní pocity a dokázat navázat kontakt i s klientem, který je třeba nesympatický. Kurátor musí dodržovat zásady poradenského rozhovoru a klienta nejen chápat, ale udržet si také od něj odstup.
Kromě začlenění klienta do společnosti má postpenitenciární péče další cíle:
- podílet se na dosažení nápravy odsouzených po propuštění z VTOS
- pomoc při hledání pracovního zařazení
- pomoc při zprostředkování ubytování
- finanční podpora
- sociálně výchovné a poradenské působení.
-
Subjekty kontinuální sociální péče:

- sociální pracovník – pracovník vězeňské služby – zpracovává sociální anamnézu pro účely resocializace
- sociální kurátor – pracovník okresního nebo obvodního úřadu poskytuje rannou sociální péči a pro dospělé pomoc jedincům ve fázi vyšetřování vazebního i nevazebního
- zmírňuje sociální důsledky pobytu ve vazbě
- spolupracuje se sociálním pracovníkem věznice
- připravuje odsouzeného na život v extrémních podmínkách
- státní subjekty
- speciální školní zařízení
- státní zdravotní instituce určené pro ochranné léčení
- úřady práce, správy sociálního zabezpečení
- nestátní subjekty
- církevní a charitativní sdružení (Červený kříž, Naděje, Armáda spásy, Azylové domy, Domy na půl cesty)

Problémy:
- obtížné řešení materiálních podmínek života klientů
- malé možnosti pro stupňovité integrování klienta do společnosti
- velké administrativní zatížení"

Práce částečně čerpá z http://sweb.cz/vincent/_private/stranka_3.htm.