1.

Úvod

2.	Dětská mozková obrna

3.	Formy dětské mozkové obrny

3.1.	Spastické formy dětské mozkové obrny

3.1.1.

Diparetická forma dětské mozkové obrny

3.1.2.

Hemiparetická forma dětské mozkové obrny

3.1.3.

Kvadruparetická forma dětské mozkové obrny

3.2.	Nespastické formy dětské mozkové obrny

3.2.1.

Hypotonická forma dětské mozkové obrny

3.2.2.

Dyskinetická ( extrapyramidová) forma dětské mozkové obrny

3.2.3.

Rigidní forma dětské mozkové obrny

3.2.4.

Mozečková forma dětské mozkové obrny

4.	Jiná zdravotní postižení provázející DMO

4.1.	Poruchy tělesného vývoje

4.2.	Poruchy zraku

4.3.	Poruchy řeči

4.4.	Poruchy intelektu

4.5.	Poruchy vědomí

5.	Pedagogická podpora a terapie poruch svalového tonu

5.1.	Pedagogická podpora a terapie hemiparetického vývoje

5.2.	Pedagogická podpora a terapie diparetického vývoje

5.3.	Pedagogická podpora a terapie kvadruparetického vývoje

5.4.	Pedagogická podpora a terapie ataktického vývoje

5.5.	Pedagogická podpora a terapie atetoidního vývoje

5.6.	Kompenzační strategie hypotonických syndromů

6.

Závěr

7.	Seznam použitých zdrojů

"5. Pedagogická podpora a terapie poruch svalového tonu
Orientace v problematice poruch svalového tonu, jejich dopadu na psaní, grafický projev jedinců s tělesným postižením, je další důležitou součástí pedagogické rehabilitace.
Při rozvoji grafomotorických dovedností je tedy nezbytně nutné, znát přesnou diagnózu žáka a vědět, jak správně postupovat. Uvádím proto některé konkrétní diagnózy a důsledky postižení pro rozvoj grafomotoriky, jaké obtíže je možné při daném postižení očekávat a jak je možné je zmírnit. Nebudu se však věnovat charakteristice všech kategorií tělesného postižení ( příčiny vzniku, terapie, prognózy apod. ), protože je velmi obsáhlá a každá samostatná skupina obnáší svůj specifický přístup.
5.1. Pedagogická podpora a terapie hemiparetického vývoje
U dětí je vhodné stavění do radiální polohy, tato poloha je vhodná pro úchop – vkládáme dítěti do ruky různé válečky. Pomůcka by neměla být příliš měkká, protože spastická ruka se vyznačuje velkou silou a je zde riziko promáčknutí pomůcky a poranění.
Držení předmětu je vždy dole, ruka je opřena. Vkládáme-li dítěti předmět do ruky, postupujeme z malíkové strany – zatlačíme-li kloub u malíku, otevře se nám ruka, postupně tlačíme na všechny klouby, až se otevře dlaň celá. Nikdy nezačínáme od palce, který bývá často flektován do dlaně, u malíčku dosáhneme snadnějšího protlačení, je zde větší otvor. Vhodná je i stimulace dlaně tupím předmětem – např. vějířkem.
Snažíme-li se o otevření ruky, necvičíme napřimování prstů, které je nefunkční a způsobuje neschopnost úchopu a vnímání povrchu a tvaru. Dosáhneme-li aktivního otevření ruky a uchopovací funkce ruky, ustupuje poté přecitlivělost a mohou být stimulovány vnitřní plochy dlaně.
Při každém vzrušení, jak pozitivním, tak i negativním, dochází ke zvyšování svalového tonu. U hemiparézy dochází ke zvyšování svalového napětí v paretické straně, což způsobuje znesnadnění nebo úplné znemožnění vykonávat rychlé pohyby. Zvýšený svalový tonus narušuje také jemnou motoriku. Jakmile vykoná zdravá ruka pohyb, druhá ruka odpovídá zvýšeným svalovým tonem, ohnutím ruky a zatnutím pěsti. A tak postižená ruka může pomáhat ruce zdravé jen velmi obtížně – např. při držení papíru."