1.

Úvod

2.	Vývoj dítěte

2.1	Vývoj motoriky

2.2	Zdokonalení řeči

2.3	Vývoj poznávacích procesů

2.4	Sebepojetí

3.	Socializace a emoce

3.1	Význam rodiny

3.2	Sociální role

3.2	Dítě a vrstevníci

3.3	Sourozenecké vztahy

3.4

Hry

4.

Škola

5.

Závěr

6.	Seznam literatury

"2.3 Vývoj poznávacích procesů
Zhruba okolo čtvrtého roku dítěte se inteligence dostává na vyšší úroveň – přechod na názorné myšlení. Farková k tomu uvádí: „Z opakujících se znaků začíná odvozovat celostné pojmy, usuzuje o množství předmětů, porovnává je navzájem, dovede vytvořit a hlavně používat v praktické činnost úsudky o vlastnostech předmětů. Úsudky jsou však zatím zcela závislé na názoru a zvláště pak na vizuálním tvaru. Děti již také dovedou rozlišovat některé časové úseky a začínají rozumět jejich vzájemné následnosti.“
Podle Vágnerové se objevují typické znaky dětského myšlení: Jde zejména o egocentrismus, tedy ulpívání na subjektivním pohledu a tendenci zkreslovat úsudky na základě subjektivních preferencí, tím dochází k nepřesnostem v poznávání., dále o magičnost neboli tendenci pomáhat si při interpretaci reality vlastní fantazií či absolutismus, tj. přesvědčení, že každé poznání musí mít definitivní a jednoznačnou platnost. Tato tendence je jedním z projevů dětské potřeby jistoty. V neposlední řadě jde o antropomorfizace tedy polidšťování všeho.
2.4 Sebepojetí
„Rozvoj poznávacích procesů ovlivňuje i sebepojetí. Dítě o sobě uvažuje, uvědomuje si svoji jedinečnost a odlišnost od ostatních lidí,“ říká Vágnerová. Vědomí vlastní identity vzniká právě v předškolním věku. Fyzický obraz dětského já má převážně vizuální charakter, dítě ví, jak vypadá, pozná se v zrcadle. Zevnějšek pak má význam v případě, že je nějak, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu, nápadný.
Sebehodnocení je pak s ohledem na rozumovou nezralost výhradně závislé na názoru jiných lidí, největší vliv mají samozřejmě rodiče. Vágnerová zdůrazňuje, že dítě přejímá názor dospělých na sebe sama nekriticky. Jako obohacení dětské identity slouží ztotožnění s rodiči. To zároveň posiluje sebevědomí dítěte a pomáhá mu tak odlišit žádoucí a nevyhovující chování a vlastnosti, které by si mělo osvojit.
Součástí dětské identity se stává takzvané osobní teritorium, tedy cokoli, co k dítěti patří, ať už jsou to lidé, ke kterým má nějaký vztah nebo věci, které mu patří. Důležitou složkou dětské identity je i vlastnictví, které dítě projevuje verbálně. Může se ale projevovat až majetnickými sklony."