1.

Monopol

1.1

Definice

1.2

Fungování

2.	Neefektivnost monopolu

2.1

Důkaz

3.	Patent jako omezený monopol

4.

Shrnutí

“Nyní, když už víme, že je monopol neefektivní, bude dobré se zamyslet do jaké míry je neefektivní. Ztrátu spotřebitelů, kteří musí platit cenu Pm místo ceny Pc jsme schopni změřit – nejspíš by stačilo zaměřit se na změnu v přebytku spotřebitelů. Podobně v případě firmy víme, jak změřit změnu zisku díky uplatnění ceny Pm a místo ceny Pc – využijeme změnu ve výrobcově přebytku.
Nejpřirozenějším způsobem pro kombinaci těchto dvou údajů je posuzovat firmu – nebo přesněji vyjádřeno, vlastníky firmy – a spotřebitele produktů této firmy současně a sečíst dohromady zisky firmy a přebytek spotřebitelů. Změna v ziscích firmy – změna ve výrobcově přebytku – určuje, kolik by byli vlastníci firem ochotni zaplatit, aby si v podmínkách monopolu zajistili vyšší ceny. Změna v přebytku spotřebitelů určuje, kolik by muselo být zaplaceno spotřebitelům jako kompenzace za vyšší ceny. Potom by tedy měl rozdíl mezi oběma údaji poskytnout přijatelnou míru pro čistý přínos nebo náklad monopolu.


Patent

Patent představuje určitý druh omezeného monopolu. Patent poskytuje vynálezci po určité časové období exkluzivní právo na jakýkoliv prospěch z plynoucí z jeho vynálezu. Důvodem pro poskytování takové patentové ochrany je snaha o podporu inovace. V případě absence patentovaného systému by jednotlivci a firmy pravděpodobně nebyli ochotni investovat vysoké částky do výzkumu a rozvoje, protože jakýkoliv nový objev, který by byl učiněn, by mohl být okopírován konkurencí.
Ve Spojených státech je doba splatnosti patentu 17let. Během této doby má držitel patentu monopol monopol pro svůj vynález. Po vypršení patentu může technologii popsanou v patentu využívat kdokoliv bez omezení. A tím je dáno, že čím delší je doba platnosti patentu, tím větších zisků mohou vynálezci dosáhnout, což podle mě představuje pozitivní podnět pro investice do výzkumu a vývoje. Avšak čím déle je umožněna existence monopolu, tím větší jsou vzniklé umrtvené ztráty.
Přínosem dlouhé doby platnosti patentu je skutečnost, že podporuje inovaci.
Nákladem je fakt, že podporuje monopol.
„Optimální“ doba platnosti patentu je určitým kompromisem mezi těmito dvěma konfliktními efekty.
Problémem determinace optimální doby platnosti patentů se zabýval William Nordhaus z Yale University. Naznačoval, že celý problém je značně komplexní a zahrnuje mnoho neznámých vztahů. Nicméně některé jednoduché výpočty mohou poskytovat určitý pohled na to, zda současná doba platnosti patentu je přibližně v souladu s právě popsanými odhadovanými přínosy a náklady. Nordhaus zjistil, že pro průměrné vynálezy byla doba platnosti vynálezu na 17 let přibližně z 90 procent efektivní. Což znamenalo, že dosáhly 90 procent z maximálního možného spotřebitelského přebytku. Na základě těchto výsledků se nezdá, že by existovaly závažné důvody pro uskutečnění nějakých zásadních změn v patentovaném systému."

Obsahuje graf.