1.

Úvod

2.

Motivace

2.1

Motiv

3.	Teorie motivace

3.1	Vnitřní motivy

3.2	Vnější motivy

4.	Motivace ve výchovně vzdělávacím procesu

4.1	Motivace žáků

4.2	Druhy motivace

4.3	Motivační vlivy snižující školní výkon žáků

5.

Závěr

“3. Teorie motivace

Strukturou motivace rozumíme druhy motivů, které vedou u člověka k činnosti, resp. ji aktivizují.
3.1. Vnitřní motivy
Patří k nim především potřeby. Potřeby jsou vždy předmětné, tzn. že jsou vždy potřebou něčeho. Podle významného teoretika K.B. Madsena znamenají potřeby nutnost organismu něčeho se zbavit. Tak rozlišujeme v tzv. homeostatickém modelu potřeby z nedostatku a potřebu z nadbytku. (Švingalová, s. 60)
Teorie A. Maslowa, která vychází z komplexního pojetí potřeb, nabízí systematický přístup. Vychází z představy, že jednotlivé potřeby vytváří strukturu, kde některé potřeby mají prioritu před ostatními. Podle této teorie musíme nejdříve uspokojit základní fyziologické potřeby a pak jsme teprve otevřeni dalším. Maslow rozlišoval nižší potřeby (fyziologické potřeby, pocit bezpečí), které vycházejí z nějakého nedostatku a zajišťijí přežití jedince; vyšší potřeby (lásky, úcty), které zajišťují duševní pohodu a nejvyšší růstové potřeby, které podporují rozvoj osobnosti.(Vágnerová, s. 62)
Maslowova teorie hierarchie potřeb
Potřeby fyziologické – potřeba stravy, spánku, aktivity, zachování rodu, odpovídající pracovní podmínky, spravedlivá odměna.
Potřeby bezpečí a jistoty – bezpečné prac. podmínky, jistota zaměstnání, tendence vyhýbat se neobvyklým, neznámým, ohrožujícím podnětům
Potřeby sociální (sounáležitosti) – potřeba sociálních kontaktů, přátelství, sympatie.
Potřeby uznání – ocenění úspěchu, pověřování významnými aktivitami, odpovědností.
Potřeby seberealizace – prostor pro tvořivost a rozvoj osobnosti, využití osobního potenciálu, práce se stává posláním.
Postoje jsou relativně trvalé připravenosti nechat se aktivovat přednostně v určitém směru, jsou predispozicí jednat, vnímat, cítit vzhledem k něčemu.Vznikají během socializace pod vlivem skupinových norem a usnadňují orientaci v sociálním světě tím, že formují zaměřenost chování vzhledem k určitým situacím. Postoje vyjadřují specifický přístup každého člověka ke světu, charakter jeho vztahu k okolnímu dění i k sobě, co preferuje, co ho odpuzuje, čemu dává přednost, co volí a hodnotí.(Trpišovská, s. 68)
Postoje jsou relativně trvalé naučené soustavy hodnocení a tendencí k činnosti, zaměřené na subjektivně významné předměty a jevy společnosti.
V postojích spolu vzájemně souvisejí složky:
o poznávací (kognitivní)
o citová
o konativní
Každý člověk si v průběhu ontogeneze vytváří individuální systém postojů, které mu usnadňují orientaci ve světě. I když jsou postoje relativně stálé, během života se moho měnit, vyvíjet. (Švingalová, s.61)
Zájem chápeme jako tendence věnovat něčemu pozornost, které jsou spojené s vnitřní zaměřeností, snahou dozvědět se něco o objektu. Projevuje se mobilizací pozornosti, citovým zaujetím, tendencí k aktivitě.
Jedinci se ve svých zájmech liší:
o jejich intenzitou
o šíří
o četností
o diferencovaností
o trvalostí
Zájmy jsou velmi důležité pro naplňování volného času člověka, ale i pro uspokojování jeho významných potřeb, jako motivy sebevzdělávání a sebevýchovy, jako prostředek formování osobnosti. (Trpišovská, s.68)
Hodnoty se vytvářejí postupně v průběhu ontogeneze a diferencují se v procesu socializace. Hodnota něčeho je cena, kterou má určitá věc nebo jev pro jedince nebo společnost (rozlišují se tak hodnoty osobní a společenské).Výběrem hodnot se mohou určité potřeby uspokojovat. Hodnotová orientace je postoj jednotlivců nebo společnosti k preferovaným hodnotám.
Hierarchie hodnot je preference hodnot podle významu sestupně nebo vzestupně uspořádaná. Vyvíjí se v průběhu života a v rané dospělosti je již poměrně stabilní.(Švingalová, s. 61)
Emoce lze definovat jako schopnost reagovat na různé podněty prožitkem libosti či nelibosti, spojeným s fyziologickými reakcemi a dalšími vnitřními projevy. (Vágnerová, s. 71). Změny v průběhu motivačního procesu jsou spjaty s emočními prožitky úspěchu a neúspěchu. Emoce zpětně tlumí, udržují, podněcují nebo jinak mění průběh motivačního procesu. Emoce se mohou stát motivační složkou. (Švingalová, s. 62)"