1.	Podoby evropské integrace

2.	Maastrichtský chrám

3.	Evropská rada

4.

Rada EU

5.	Evropská komise

6.	Evropský parlament

7.

Výbory

8.	Právní normy

9.	Primární právo

10.	Sekundární právo

11.	Principy evropského práva

12.	Evropský soudní systém

13.

Typy kauz

14.	Odpovědnost Evropského soudního dvora

“Jak vznikají principy evropského práva?

Do právního systému pronikají principy z ústavního práva členských států a …, nepřebírá je automaticky, ale rozhoduje v jakém rozsahu (není pokryta např. svoboda slova – „staff regulation“ pokud chce fuctionaire něco publikovat v tisku, musí mít svolení nadřízeného – vysvětloval to tím, že to dělal v době volna a navíc odporuje evropskému primárnímu právo – je nebo není v evropském právu něco o svobodě slova – evropský soudní dvůr mu nedal za pravdu – v žádném členském státě není svoboda projevu neomezená – a byl propuštěn)
(v jiném případě vystupoval zástupce komise sám za sebe na konferenci a chtěli publikovat jeho slova v zápisu z konference, nakonec soud rozhodl, že to je možné, i když se to rozchází s názorem komise)
Problém interinstitucionálních dohod – nad sekundárním ale pod primárním – dohoda mezi Komisí, Radou a Parlamentem – nejznámější o tom, jak se budou dohadovat o dlouhodobém institucionálním rámci

Charta (listina) základních práv a svobod (mimo rámec právního systému) – rok 2000, katalog lidských práv, které by měla respektovat EU, orgány EU a zástupci EU – není závazná, není právní normou, přijata ale neratifikována, není nic nového, jen shrnuje principy z primárního práva

Primární právo je dohodováno přímo mezi členskými státy, členskými a kandidátskými zeměmi a pak probíhá ratifikační proces – může být o čemkoliv, pokud se dohodnou, limity jsou dány jenom postavením států
V sekundárním právu je to jinak – má limity dané právem primárním – jak obsahové, tak procesní; sekundární právo je tvořeno orgány ES (velkou trojkou – EK, ER, EP), sekundární právo není nutné ratifikovat (zveřejněno po 14 dnech platí), evropské sekundární právo je mnohonásobně vnitřně komplikovanější a vnitřně členěné

Sekundární právo
Nařízení, Směrnice, Rozhodnutí, Stanovisko a doporučení
Atypické sekundární právo – není vyjmenováno v zakl. smlouvách – akční plány, bílé, zelené knihy, „uklidňující dopisy“ (v rámci soutěžní politiky vydávané EK)
Část je závazná, velká část evropské soft law - OMC

Nařízení (regulations) – v právním systému ČR na úrovni zákonů ČR – adresována všem a používána bezprostředně, bez mezičlánků členské země, přímo pro subjekty, kterým je adresován, nemusí se přepisovat do domácího práva – pokud to nařízení samo nevyžaduje, nemají ho členské státy dovysvětlovat – proč? časové prodlení, nejasnosti v překladu, posuny ve významu – unifikovaný systém by se různými aplikacemi změnil (používá se v oblasti vnější obchodní politiky, celní politiky, silně v oblasti zemědělské politiky, u ochrany spotřebitele tam, kde se to týká technických podmínek) – v ČR ústavní soud zrušil český zákon, který implementoval evropské nařízení, který reguloval trh s cukrem (nemá to co implementovat, jen poslouchat)
- nařízení něco jako evropské „kobercové bombardování“ – v některých oblastech je velmi účinné, v některých příšerný účinek (nezohledňuje specifika oblastí), proto ne všude, jen ve více „zalidněných oblastech“
Funguje např. v celní politice, obchodní, dopravní, zemědělská politika, méně v politice ochrany spotřebitele, někdy u ochrany životního prostředí"