Anotace
Annotation
Poděkování
Seznam použitých zkratek a názvů

1.

Úvod

2.	Nadmořská výška

2.1	Různé pohledy na nadmořskou výšku

2.2	Rozdělení hranic nadmořské výšky

2.2.1

Rozdělení z pohledu vysokohorské turistiky

2.2.2

Rozdělní z pohledu lékařské literatury

2.3	Základní vlastnosti vysokohorského prostředí

2.4	Základní změny ve vysokohorském prostředí

3.	Změny v organismu probíhající ve vysokohorském prostředí

3.1	Základní fyziologické změny ve vysokohorském prostředí

3.2	Působení nadmořské výšky na CNS

3.2.1

Vliv hypoxie na CNS

3.2.2

Důkazy o akutním poškození hypoxií

3.2.3

Důkazy o trvalém poškození CNS

3.2.4

Praktické závěry a doporučení

3.3	Působení nadmořské výšky na vnitřní prostředí, krvetvorbu a metabolismus

3.3.1

Reaktivní změny v organismu

3.3.2

Adaptační změny v organismu

3.3.3

Udržení acidobasické rovnováhy

3.3.4

Zvýšení tvorby hemoglobinu a červených krvinek

3.3.5

Změny v buněčných funkcích

3.4	Působení na lidskou psychiku

3.5	Základní pohybové vlastnosti a reakce na tělesnou zátěž

3.6	Reakce organismu na tělesnou námahu

4.	Fyziologie pohybu v horách

4.1	Atmosférický tlak, složení vzduchu a hypoxie

4.2	Maximální spotřeba kyslíku ve velehorských výškách

4.3	Klimatické faktory

4.4.1

Teplota

4.4.2

Vlhkost vzduchu

4.4.3

Proudění vzduchu

4.4.4

Intenzita slunečního a ionizačního záření

4.5	Trénink ve vyšších nadmořských výškách

4.6	Zatížení a stavba tréninku

4.7	Počet pobytů v ročním tréninkovém cyklu

4.8	Schopnost dlouhodobého dynamického vytrvalostního výkonu

4.8.1

Schopnost dlouhodobé statické práce

4.8.2

Nebezpečí podchlazení při fyzickém výkonu

4.9	Alternativy sportovní přípravy v hypoxickém prostředí

4.9.1

Vysokohorské prostředí - Hypoxi Room System

4.9.2

Barokomory

5.

Výživa

5.1	Energetická náročnost pohybu v horách

5.2	Doporučená výživa u sportovců a horolezců ve vyšších nadmořských výškách

5.2.1

Výživa ve vysokohorském prostředí

5.3	Komplexní složení stravy

6.	Adaptace a aklimatizace

6.1	Obecná pravidla aklimatizace

6.2	Zásady aklimatizace velehorským podmínkám

6.3	Adaptace na výšku

6.4	Sledování aklimatizace

6.5	Hranice výškové aklimatizace

6.6	Reaklimatizace

6.7	Onemocnění (poruchy aklimatizace)

6.7.1

Akutní horská nemoc (AHN)

6.7.2

Výškový plicní otok (VOP)

6.7.3

Výškový mozkový otok (VOM)

6.7.4

Periferní výškové otoky (PVO)

6.7.5

Krvácení do sítnice ve velehorských výškách

6.7.6

Chronická horská nemoc (Mongeho choroba, CHN)

6.7.7

Polycytémie a trombembolická nemoc (TEN)

6.7.8

Sněžná slepota (photophthalmia)

6.6.9

Popálení kůže před ultrafialovým zářením

6.7.10

Poškození účinky chladu - omrzliny a podchlazení

6.7.11

Celkové podchlazení

7.

Závěr

7.1	Shrnutí poznatků

7.2	Závěry a doporučení

8.	Seznam literatury

9.

Přílohy

Příloha 1.
Příloha 2.

"3.4 Působení na lidskou psychiku

Psychická odolnost a morálka
Psychická odolnost je schopnost organismu překonávat krátkodobé i dlouhodobé strádání a námahu fyzickou i duševní způsobem, který v dané situaci nejlépe splňuje konečný cíl, kterým je přežití jedince a skupiny. Vazba jedince na skupinu je velmi často otázkou vzájemné existenční závislosti. Psychická odolnost spočívá ve schopnosti mobilizovat vlastní síly bud k pasivní výdrži v nepříznivých podmínkách nebo k aktivnímu překonávání překážek.
Psychická odolnost má složku vrozenou a získanou a je výrazně ovlivněna intelektem jedince (částečně vrozený a rozvíjitelný učením) a jeho morálkou, tedy schopností rozeznat, co je správné. Nabírat a projevovat psychickou odolnost lze různými způsoby. Pěstováním bojových umění, ale také prací nebo studiem. Při horolezectví se utvrzuje tím, že většinou nelze odstoupit z akce v kritické situaci a ověřuje se za podmínek existenčního rizika. Proto se stává součástí kultury horolezectví. I to však má svá úskalí. Narůstání míry psychické odolnosti má vliv na vztah jedince k okolnímu světu, společnosti. Při jejím pozvednutí z nežádoucího minima na střední úroveň je výsledkem dynamicky vyrovnaný stav psychiky schopný smysluplně komunikovat ve všech společensky potřebných směrech.
Při dovedení tohoto vývoje k extrémní psychické odolnosti může v chování jedince dojít k význačnému zdůraznění egocentrismu, což je pro překonání určitých extrémních situací výhodné a možná i nezbytné, ale pokud to není při návratu do normálních podmínek vyrovnáváno jeho intelektem a morálkou na normální úroveň, pak se to může jevit až jako sobeckost a porucha sociability.
Psychogenní psychické poruchy
Ve vlastní problematice se setkáváme již s psychogenními psychickými poruchami, při nichž může být akutní reakce na zátěž. Tyto reakce mají bouřlivý charakter. Dříve se pro ně volil termín reaktivní stavy, nebo aktuální neurotické stavy; dnes, vlivem anglosaské psychiatrie - panické stavy. V podstatě se jedná o exhaustivní - únavový syndrom, kdy vyčerpaný organismus reaguje na zážitek, zátěž. Jejich trvání je většinou krátkodobé. Větším problémem jsou tzv. neurotici. Zde dlouhodobá expozice konfliktu u určité strukturované tzv. neurotické osobnosti vyvolává dlouhodobější disposici k horšímu, neadekvátnímu zpracování konfliktu, zátěže. Vede k vnitřní úzkosti, předčasnému vyčerpání a někdy i akutní bouřlivé reakci na stress, včetně špatné soustředivosti a chybných výkonů. Projevuje se tu až sklon k výbušnosti a agresi v neadekvátní situaci. Při zátěži je v popředí anxiozní syndrom.
Neurotická osobnost, tím jak se dekompenzuje a má stále pocit nespokojenosti, vnitřní reakce proti sobě ("říkáme, že na rozdíl od psychopata trpí neurotik především sám"), se stává zdrojem agrese skupiny a nechtěně hraje roli "outsidera skupiny". To zase velmi špatně zpracovává, nemá na to síly a zpětně maladaptivně reaguje, čímž si vyvolává další reakce a vyčerpává možnosti nejen své, ale i celé skupiny. Někdy je těžké odlišit akutní reakce a neurotiky od psychotických iniciálních stadií nebo forem neurotických u schizofrenie, dále od organických poruch."

Práce je z části kompilačního charakteru.