1.	Charakteristika globalizace

2.	Mezinárodní obchod

3.	Tok kapitálu

4.	Měnové krize

5.	Volný obchod

6.	Hospodářské sankce

7.	Shrnutí problematiky

"Měnové krize

V posledním desetiletí došlo ve světě k několika měnovým krizím, které otřásly důvěrou mnoha ekonomů i politiků v racionalitu globálních finančních trhů . To, že došlo ke značné liberalizaci kapitálových toků a že se s mnoha měnami začalo volně obchodovat na světovém měnovém trhu, umožňuje rozvíjejícím se ekonomikám financovat svůj růst s pomocí zahraničního kapitálu. Zároveň to však zakládá možnost měnových krizí. Měnové krize nevznikají náhodně . Jejich příčiny musíme hledat v hospodářské politice vlád, které dopustily, aby jejich banky požívaly státní garance a které udržovali pevný kurz svých měn.

Pravděpodobně největší krize byla v jihovýchodní Asii v roce 1997. Vysoké úrokové sazby a stabilní kurz „zavěšený“ na americký dolar byly příčinou toho, že zahraniční investoři nepociťovali riziko spojené s použitím asijských měn. Příliv kapitálu proudil přes tamní banky. Banky přitom požívaly implicitní státní garance a logickým důsledkem byly půjčky na spekulativní a vysoce rizikové investiční projekty. Ceny aktiv v důsledku toho šplhaly do nereálných výšek a v okamžiku ztráty důvěry investorů v tato aktiva se jich začali zbavovat a převádět kapitál z těchto měn do dolarů . To znamenalo odliv zahraničního kapitálu a následující hospodářskou recesi.

Vlády těchto zemí se tolik snažily přilákat zahraniční kapitál, že mu uměle snižovaly rizika. Implicitní záruky za pevnost domácích bank a umělé udržování stabilních kurzů tamních měn vedly k podhodnocení rizika investování do těchto ekonomik a nadhodnocení jejich měn. Nešlo ani tak o selhání finančních trhů jako spíše o selhání politiky, která vytvářela iluzi. Když se iluze rozplynuly, krize byla nevyhnutelná."