1.	Historie a představení firmy

2.	Charakteristika inovace

2.1.	Boom celulózových vláken

2.2.	Lyocellové vlákno - technologie budoucnosti

2.2.1.

Rozpuštění celulózy v terciálním aminu

2.2.2.

Slibné vyhlídky

2.2.3.

Lyocellový úplet

3.	Záměr a cíl prosazené inovace

4.	Iniciátor inovace, resp. zřetězení iniciátorů

5.	Řešitel inovace

6.	Doba řešená od – do, náklady na výzkum a vývoj

7.	Vyvolané investice pro realizaci inovace

8.	Realizátor inovace

9.	Doba náběhu na plnou produkci

10.	Rentabilita nové výroby

11.	Přínos inovace pro specializaci v daném oboru

12.	Podíl inovace na celkovém sortimentu firmy

13.	Souhrn ekonomických přínosů pro danou firmu vyplývající ze zavedené inovace

14.	Rizika a potíže ve fázi plné realizace

15.	Posouzení konkurenceschopnosti dané inovace

16.	Příprava další – substituční - inovace

"Lyocellové vlákno - technologie budoucnosti

Přes značný rozvoj umělých vláken si celulózová vlákna udržují stálou pozici. Jejich podíl na celosvětovém trhu činí zhruba 6 % (2,3 mil. t ročně) a pro své vlastnosti jsou nadále žádána. Podle marketingových prognóz největších světových výrobců viskózových vláken budou celulózová vlákna hrát významnou roli také v příštím století.
Největší význam celulozových vláken tkví v jejich využití jako náhrady za bavlnu. O předpokládané poptávce svědčí nejen prostý fakt růstu populace, ale i spotřeby vláken na jednoho obyvatele. Možnosti zvyšování pěstování bavlny jsou omezeny jak osevními plochami, tak hektarovými výnosy.
Surovinou pro výrobu celulózových vláken je dřevo, což je obnovitelná přírodní surovina. Přes dlouhou dobu růstu má proti bavlně nesrovnatelně lepší hektarové výnosy. Hlavní nevýhodou stávajícího průmyslově používaného viskózového postupu výroby celulózových vláken je ale zátěž životního prostředí emisemi sirouhlíku a sirovodíku. Z těchto (ale také z cenových) důvodů - viskózový postup je poměrně složitý, má mnoho výrobních stupňů a značnou spotřebu vedlejších surovin a energií - výrobci celulózových vláken věnovali značné úsilí výzkumu a vývoji nových bezsirouhlíkových technologií. Nejvýhodnější průmyslovou náhradou starého viskózového postupu se ukázala lyocellová technologie.

Rozpuštění celulózy v terciálním aminu
Pojem „lyocellová vlákna" označuje obecně vlákna, která jsou zvlákňována do organického rozpouštědla, tedy do směsi organických chemikálií a vody. Princip výroby spočívá v rozpuštění celulózy v terciálním aminu, konkrétně v N-methylmorfolin-N-oxidu a následně ve zvlákňování do roztoku rozpouštědla. Z výrobního hlediska je tento proces ve srovnání s viskózovou technologií nesrovnatelně kratší. Nejsložitější na něm je pouze zpětná regenerace rozpouštědla.
Vývoji lyocellového postupu (a nyní také výrobě) se věnují především britská firma Courtaulds a rakouská Lenzing AG. Rozpouštění celulózy probíhá v extruderu za teploty okolo 90 oC. To umožňuje zpracovávat celulózu s vysokým polymeračním stupněm, tedy s vysokým počtem strukturních jednotek v makromolekule. To má výrazný vliv na vlastnosti vyrobeného vlákna, zejména na pevnost.

Lyocellové vlákno má příjemný omak a lesk a některé z jeho fyzikálně mechanických vlastností (vysoká pevnost zasucha, zamokra i ve smyčce) jsou lepší než u bavlny. K nevýhodám patří pouze technologické problémy při barvení ve hmotě a sklon k fibrilaci, kterou si lze zjednodušeně představit jako loupání povrchu vlákna.
Z této nevýhody se však výzkumníkům podařilo udělat biotechnologickými postupy a úpravami vlákna výhodu: tzv. broskvový efekt, tedy mimořádně hebký omak, který způsobují malé „chloupky" na vlákně. Je však otázka, zda tato výhoda nebude pouze módní záležitostí. - Proto se ve výzkumných laboratořích pokračuje v řešení, které by fibrilaci omezilo."

Práce obsahuje tabulku.