"Příběh čtvrtý
Jeden mnich upadne do hříchu, za který zasluhuji nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.

V Lunigianě byl klášter s řeholníky, jeden mladý mnich byl však nevybouřený. A tak se jednou o polednách, když ostatní mniši spali stalo, že se tento mladý mnich místo spánku vydal na osamocené místo ke kostelu uprostřed luk, kde potkal krásnou dívku se kterou se dal do řeči a když slovo dalo slovo, šli společně do mnichovy cely, aby se tam podali rozkoši. Avšak na tuto okázalost přišel opat, kterýžto poslouchal za dveřmi mnichovy cely. Opat si myslel, že o něm mladý mnich neví, ale opak byl pravdou, i když se mnich choval jako by nic dával si veliký pozor a slyšel opata za dveřmi. Mladý mnich věděl, že trestu neunikne a tak připravil na opata lest. Šel jakoby do lesa pro dříví, že ho tam ráno nechal, a řekl to opatovi a dal mu klíč od své cely. Dívku ponechal ve své cele. Mladý mnich tušil, že opat půjde do jeho cely, zjistit něco o krásné dívce, a tak se schoval a pak šel poslouchat za dveře co se v jeho cele děje. Viděl jak se opat obveseluje s tou krásnou dívkou. A tak když si ho opat povolal k sobě, aby mu uložil trest, a mladý mnich mu odvětil, že netušil, že se s dívkou obveseloval špatně, že netušil pro své mládí, jak správně se mnich má obveselovat s ženou a že se napraví. A tak mladý mnich unikl trestu."