1.	Sourozenecký vztah je velice specifický, je však potřebný?

2.	Duševní souznění a vzájemné pomáhání, nebo rivalita a nesnášenlivost?

3.	Záleží na věku a pohlaví?

4.	A co dvojčata?

5.	Vztah k rodičům a prarodičům

6.	Sourozenci dříve, dnes a v budoucnosti

7.	Žárlivost – rodiče, prarodiče, partner, kamarádi

8.	Výhody a nevýhody pro život

9.	Nevlastní a vymyšlení sourozenci

10.	Trocha astrologie a esoteriky

“1. Sourozenecký vztah je velice specifický, je však potřebný?

Mít bratra nebo sestru je pro mnoho lidí normální, neberou to jako nějakou výhodu. Spíše slýchávám, hlavně od mladších lidí, že to přináší spoustu problémů. Ale když si uvědomíme, že náš sourozenec je nám často hodně moc podobný jak vzhledem, tak i chováním a vyjadřováním, a že je od stejných rodičů, jako my, tudíž má stejné nebo podobné geny jako my, je myslím důležité se nad těmito fakty zamyslet. Mezi sourozenci je nejen pokrevní pouto, ale i zajímavý a zvláštní vztah, který jinde moc nenajdeme. Samozřejmě záleží na tom, jestli se mezi sebou budou nebo nebudou mít rádi. I když pokud se rádi mít nebudou, bude to také zvláštní vztah, neboť si myslím, že k sourozenci vždy budeme cítit něco specifického, něco zvláštního a jiného než k ostatním lidem. Zde zmíním i jedináčky, kteří sourozence nemají, ale jak jsem se často doslechla a i nadále dozvídám, sourozence by chtěli, nebo je chtěli dříve, když byli mladší. Podle mě cítí, že jim někdo v životě chybí, že jsou vlastně doma sami jen s rodiči, hrají si sami a v pozdějším životě musí být více samostatnější. Je to ale jen můj názor, protože ten pocit neznám. A jako já nedokážu plně pochopit lidi, kteří sourozence nemají, myslím si, že ani oni nepochopí nikdy zcela specifika opravdového sourozeneckého vztahu, když ho nezažili. Párkrát jsem se setkala i s nepochopením, že sourozenec je pro mě tak důležitý, například při řešení nějakého problému. Ale podívejme se třeba do přírody, do zvířecí říše, kde spousta samic rodí více mláďat než jedno. V mysli se mi vybavila lvice a její lvíčata neustále a neúnavně si hrající mezi sebou, nebo fenka se štěňátky. Naproti tomu jsou však zvířata, která mají jen jedno mládě, což je myslím z důvodu náročného starání se o něj. Nevím, jak tomu má být od přírody u lidí, ale přijde mi přirozenější, že pokud je pár, který chce mít děti, měl by mít dva, nebo i více potomků. A to už z důvodu jakéhosi nahrazení, nebo z důvodu přirozené párovosti či mnohočetnosti na světě. Možná to tak beru proto, že sama sourozence mám, ale dle mého názoru je lepší mít více dětí.

2. Duševní souznění a vzájemné pomáhání, nebo rivalita a nesnášenlivost?

Jiný vztah můžeme sledovat u malých dětí, jiný potom v pubertě a dospívání a v dalším životě a ve stáří. Malé děti, pokud mají mladšího sourozence, jsou v chování k nim často hodně ovlivňováni rodiči, nemohou naplno projevit svůj popřípadě negativní vztah k nim. Ale mají nějaký negativní vztah? Není to dětské „pošťuchování“ vyjádřením něčeho jiného, než nelibosti a žárlivosti? Nejde jen o dětské hry a naopak o zájem o ty druhé? Z mé vlastní zkušenosti mohu říci, že jsme se s mým mladším bratrem provokovali a prali dost často, ale nebylo to z nějaké nenávisti. Spíše z toho důvodu, že když s někým bydlíte několik let v jednom pokoji a v jeho přítomnosti trávíte v dětství většinu času, musí tam probíhat nějaká interakce. Dost často je to však neshoda z důvodu například hodiny zhasnutí světel, rozdělení obytné plochy, umístění hraček do poliček a tak podobně. Pozitivní vztah je však také velice rozvíjen, napadá mě třeba ochrana mladšího, nebo i staršího sourozence před někým nebo něčím, vzájemné spiklenectví, nebo sourozenecké hry. V dospívání, zvláště pokud jsou od sebe sourozenci věkově vzdáleni, dochází k potyčkám jiného rázu. Jedná se již více o řešení mezilidských vztahů, může dojít i k vzájemnému obviňování. Ale hezky si popovídat se svým sourozencem o svých problémech, nebo jen tak „hodit řeč“ je velice příjemné a přínosné nejen pro život, ale hlavně pro budování si pěkného vztahu a pro momentální porozumění a pochopení . V dospělosti se vztah určitě dále vyvíjí a mění, ale sama to ještě nedokáži posoudit. Spíše to vidím okolo sebe a to v podobě návštěv sourozenců, protože většinou lidé už mají své rodiny a nebydlí ve své původní rodině. Setkávám se se vtahy kladnými i zápornými, ale co je zajímavé – lidé často o svých sourozencích mluví, ať již hezky, nebo ne. Tím se podle mě dokazuje důležitost sourozeneckého vztahu a to, že nám na nich záleží, že máme radost z jejich úspěchů, nebo jsme smutní z toho, že se jim něco nepovedlo. Podporujeme je a napomínáme, jsme na ně hodní nebo se na ně zlobíme. Vztahy jsou všeobecně hodně pestré a různorodé, v čemž spočívá jejich krása a nezaměnitelnost."

Práce je tématicky příliš sevřená, vrací se stále k několika málo myšlenkám.