1.

Úvod

2.	Vrozené vady

3.	Historie thalidomidu

4.	Důsledky thalidomidové tragédie

5.	Budoucnost pro thalidomid?

6.

Příloha

6.1	Chemický vzorec thalidomidu

6.2	Chemický vzorec kyseliny barbiturové

6.3	Běžně používané barbituráty

6.4	Dopis MUDr. Bridea, který odhalil účinky thalidomidu

6.5	Přehled vývoje embrya

6.6	Děti postižené fokomélií

“4. Důsledky thalidomidové tragédie
Ve svém důsledku vedla thalidomidová tragédie k podstatnému zpřísnění podmínek pro zkoušení nových léků a jejich registraci. Že však ani tyto nová pravidla nejsou zcela bezpečná, ukázalo nedávné neštěstí při testováním nové monoklonální protilátky na zdravých dobrovolnících (6 osob ve stavu ohrožujícím život, u dvou pravděpodobně trvalé zdravotní následky) nebo loňské stažení Cerivastinu z trhu (statin užívaný ke snížení hladiny cholesterolu, v kombinaci s jinými léky může vyvolat až smrtelnou myolýzu). Ukazuje se, že bude zapotřebí udělat ještě mnoho, než budou chemické látky, se kterými přicházíme denně do styku, opravdu „bezpečné“.
K tragédiím podobným tragédii thalidomidu, na štěstí ne tak závažným, došlo bohužel několikrát i v naší republice. Například běžné antibiotikum, tetracyklin, podávané v 60. létech těhotným ženám vyvolávalo poškození kostí a zubů. Ženám, které měly sklon k opakovaným potratům ve třetím měsíci těhotenství (kritická fáze, kdy endokrinní funkci od corpus luteum přebírá placenta) se koncem 60. a začátkem 70. let ordinoval k udržení gravidity syntetický gestagen diethylstilbestrol (Agostilben Spofa). Ten vyvolával specifické nádory estrogen-senzitivních tkání holčiček, jejichž matky tento lék užívaly.
Proto se dnes doporučuje nepodávat kromě vitálních indikací léky během prvního trimestru gravidity vůbec. Navíc na štěstí dokáže ultrazvukový a genetický screening plodu odhalit mnoho vrozených vad včas a děti s takovým postižením se tedy vůbec nemusí narodit (pokud tomu tedy nebrání náboženský fanatismus rodičů, kteří považují i dítě s trisomii 21 nebo 18 za „přínos“).
Dnes se thalidomidová tragédie paradoxně stala argumentem různých pseudoochránců zvířat proti pokusům na zvířatech. Jejich argumenty, že pokusy na zvířatech vlastně nemohou prokázat bezpečnost či nebezpečnost nového léku, poněvadž v případě thalidomidu selhaly, jsou typickým příkladem nejen demagogické, ale především vědecky a logicky zcela chybné argumentace. To ovšem těmto lidem vůbec nevadí, jejich argumentace rozhodně není zaměřena na odborníky, právě naopak, mnohdy se jedná o primitivní citové vydírání laiků (roztomilý „pokusný“ králíček). I když jsem jednoznačně proti zbytečnému týrání zvířat, bohužel ani počítačové simulace, ani pokusy s tkáňovými kulturami dosud nemohou nahradit pokusy na zvířatech ani dnes, ani v blízké budoucnosti, makroorganismus reaguje jinak než tkáňová kultura."

Obsahuje tabulku a fotografie.