1.

Country

1.1

Bluegrass

2.

Folk

3.

Blues

3.1	Klasické blues

3.2	Boogie Woogie

3.3

Gospel

3.4

Soul

4.

Jazz

4.1

Ragtime

4.2	Tradiční jazz

4.3

Swing

4.4

Bop

4.5

Cool

4.6

Hard Bop

4.7

Free jazz

4.8

Rock jazz

4.9

Dnes jazz

5.

Rock

5.1	Rock and roll

5.2

Big beat

5.3	Underground

5.4

Punk rock

5.5	Heavy metal

6.	70. a 80. léta v české populární hudbě

7.

Techno

“COUNTRY

Barvité balady o mnoha slokách. V roce 1922 bylo v Americe 510 rozhlasových stanic, které sloužily především k reklamě a k hudbě. Hrály se venkovské lidovky a country. Pro další vývoj populární hudby měli větší význam dva interpreti, nešlo o jednotlivce, ale o seskupení, které bylo pro původní lidovou hudbu zvláště příznačné.
Rodina Carterova
Alvin Carter – basista, jeho žena Sara – zpěvačka, banjo, kytara a autoharfa, švagrová Maybelle. Nahráli přes 250 snímků, které jsou nejdokonalejší ukázkou autentického lidového muzicírování, jaké stálo u kolébky countryové hudby – repertoárem, způsobem zpěvu i instrumentálním doprovodem.
Jimmie Rodgers (1897-1933)
Do nahrávacího studia se poprvé dostal v roce 1927 s vlastním stylem, který kombinoval tradiční bílou lidovku s černošském blues a navíc k tomu přidal osobitou verzi jódlování. Za 6 let nahrál celkem 111 snímků. Koncem dubna 1933 se vydal naposledy nahrávat, dva dny po natočení všech 12-ti písniček zemřel. Ve světové populární hudbě je málo osobností, které by za tak krátkou dobu tak mohutně zapůsobily na celé generace následovníků. Rodgers se stal ideálem a vzorem téměř pro všechny, kteří v dalších 20-ti letech v countryové hudbě něco znamenali.

Podoba americké venkovské hudby se měnila. V orchestru začalo klinkat osobité honky-tonkové piano, a kytara – zejména steel-kytara zvukem připomínající havajskou kytaru – už se občas zapojila na elektřinu. Místo brzdařů, zpívajících o velmi reálných životních situacích, se vynořili noví romantičtí hrdinové – kovbojové, čím dále tím výrazněji pozlacení hollywoodským pozlátkem. V té době se také pro hudbu, označovanou dosud nejčastěji termínem hillbilly (asi: křupan z Horákova) postupně vžilo dnešní označení country-and-western (hudba venkova a Západu). Tahle atmosféra formovala nové hvězdy countryové hudby, pozoruhodné však bylo, že její interpreti stále ještě přicházeli z venkovského prostředí jako odchovanci původních tradic.
Bob Wills (1905-1975)
Poprvé hrál na veřejnosti na housle jako desetiletý. Za své více než padesátileté kariéry doplnil v souboru housle, kytary a banja i jazzovými nástroji a z kombinace venkovské lidovky, černošského muzicírování a dixielandu vytvořil taneční styl, kterému se začalo říkat západní swing.

Tempo hollywoodského průmyslu trochu přibrzdila válka. Countryová hudba dostala daleko širší uplatnění na rozhlasových vlnách. Písničky venkovských skladatelů začaly již za války a ihned po ní pronikat i do repertoáru osvědčených představitelů hlavního písničkového proudu. Přímo v lůně venkovské hudby se objevili interpreti, kteří se neváhali přizpůsobovat neblýskanému popu hlavního proudu.
Roy Acuff (1903)
Stal se jedním ze symbolů válečné Ameriky. Byl zastáncem tradic, svým horalským hlasem a repertoárem, v němž k nejúspěšnějším patřily písničky o železnicích, byl symbolem solidních a stabilních hodnot minulosti. Roku 1943 se spojil se skladatelem Fredem Rosem a společně založili hudební nakladatelství Acuff-Rose, které se stalo členem BMI. Byl to jeden z důsledků vývoje, který měl vytvořit v Nashville významné středisko hudebnímu průmyslu – a tím i podstatně proměnit podobu někdejší venkovské hudby.

Horalské a železničářské písničky mizely z repertoáru, spolu s nimi však odcházela i kovbojská romantika. Náměty textů se stále více soustřeďovaly na citový život jednotlivce, na lásku a veškeré trable s ní spojené, včetně nevěry, manželských problémů a rozvodů. Zobrazovaly svět a morálku, která byla daleko za hranicemi chápání někdejších horalských bardů. Hovořily o ní někdy sentimentálně kalendářovým způsobem, jindy s nevzrušující rutinou zkušených veršotepců, kteří dobře vědí, co se nosí a žádá. A přece tu byli písničkáři i zpěváci, kteří tomuhle konvenčnímu komentáři ke každodennímu lidskému pachtění dovedli dát charakter něčeho, co dokázalo posluchače chytit a podmanit.
Hank Williams (1923-1953)
Zpíval téměř výhradně vlastní písničky. Jejich verše jsou neumělé a melodie nepříliš původní, hlas rozhodně nevyhovuje představě koncertního zpěvu. Kritikové, folkloristé i pěvečtí pedagogové se pokoušeli vysvětlit důvody jeho úspěchu. Všichni shodně přišli jen na jedno: zpíval o tom, co dobře znal, a tak, že mu to každý musel uvěřit. „Člověk se musí pořádně načuchat oslího hnoje, než dokáže zpívat jako horák ze zapadákova,“ shrnul to sám Williams.
Michal Tučný (1947-1995)
Jedna z legend české country music (často byl označován za jejího krále). Poslední kovboj, Báječná ženská, Chtěl bych být medvídkem, Felleena, Blízko Littele Big Hornu, Pověste ho vejš, Snídaně v trávě…..To je jen několik z mnoha písniček, které nazpíval jediný muž v zemích Koruny České s právem nosit šerifskou hvězdu, muž se srdcem kovboje, skvělý člověk a výborný zpěvák - poslední kovboj Michal Tučný."