1.	Nejstarší řecká filozofie

2.	Přirodní filozofie a kosmologie

3.	Milétská škola

4.	Kosmologie vs. Kosmogonie

5.	Kosmologie v předsokratovské filozofii

6.	Pytagorejská kosmologie a kosmogonie

7.

Renesance

8.	Základní problémy a pojmy metafyziky (ontologie)

9.	Některé základní pojmy

10.	Eléjská škola

11.	Srovnání miléťanů a eleátů

12.	Pojetí existence v analytické filozofii

13.

Atomisté

14.	Sofisté, Sókratés

15.	Základní problémy a pojmy etiky

16.	Autonomní a heteronomní etika

17.	Deskriptivní a preskriptivní etika

18.

Metaetika

19.	Etika – eudaimonistická

20.	Fakt a hodnota

21.	Vztah faktuálního soudu x hodnotového soudu

22.	Členění Platónových dialogů

23.	Platonova nauka o duši

24.	Systém Aristotelovy filosofie

25.	Aristotelova teorie přirozených míst a přirozených pohybů

26.	Aristotelova metafyzika

27.	Teorie pravdy

28.	Substanční teorie pravdy

29.	Nesubstanční teorie pravdy

30.	Helénské školy

31.	Skepticismus

32.	3 modifikace epikurejců

33.	Atomisté – zákon vyloučení třetího

34.	Etika Stoiků

35.	Novoplatonismus a stručná charakteristika rané křesťanské filosofie

36.

Platinos

37.

Porfyrios

38.	Aurelius, Augustinus

39.	Spor o univerzálie a důkazy boží existence

40.	Mezi patristikou a scholastikou

41.	Spor rozum x víra (spor o d i a l e k t i k u)

42.	Základní otázky teorie poznání

43.	Charakteristika novověké filosofie

44.	Empirismus vs. Racionalismus

45.	3 pohledy na epistemologii

46.	3 typy poznání

47.	Externalismus vs. Internalismus

48.	Koherentismus vs. fundacionalismus – struktura ospravedlnění v rámci jazyka, teorie,...

49.	Francis Bacon

50.	John Locke

51.	David Hume

52.	Metodologie vědy

53.	Novopozitivismus

54.

Popper

55.	Racionalismus a problém apriorního poznání

56.	René Descartes

57.	Filozofie mysli

58.	Vztah mysli a těla

59.	John Roger Searle – tzv.“čínský pokoj“

60.	Gottfried Friedrich Leibnitz

61.	Problém identity v čase (trans-temporální identita)

62.	Problém identifikace modality a kontrafaktuální změny (trans-mod. identita)

“Racionalismus a problém apriorního poznání

(přednáška 2. května 2007)

racionalismus – teorie, doktrína, která tvrdí, že je možné dospět k substantivnímu poznání na základě rozumu, bez přičinění smyslové zkušenosti

Je možné dospět k substantivnímu poznání pouze na základě rozumu?

→ a priori vs. a posteriori
→ nutné vs. nahodilé
→ analytické vs. syntetické

a priori: nezávisí na evidenci, kterou nám poskytují smysly (poznání, které nám přináší např. matematika, logika,...)
a posteriori: “po zkušenosti”, je závislé na empirické evidenci (kterou poskytují smysly)

nutné: nutná pr., není-li možný její opak (např. Anselmův důkaz boží existence jako nutné vlastnosti: existence člověka je nahodilá – dokážu si představit, že neexistuji)
nejtypičtější příklady – matematika:1+1=2; proti tomu např. tvrzení, že současným presidentem ČR je Václav Klasu je nahodilé (dokážeme si představit, že by jím mohl být někdo jiný)

nahodilé: pravda je nahodilá tehdy, je-li myslitelný její opak
pravda=vlastnost opozic (věta může být pravdivá či nepravdivá)

analytické: propozice (věta) je analytická, když je její predikát implicitně obsažen v subjektu
„Všechny matky jsou ženy.“ – subjekt „všechny matky“je implicitně obsažen v subjektu („matka“ obsahuje pojem „žena“)
vztah subjekt x predikát je pojmový (z pojmu „matka“ dokážu odvodit, že je to žena)
„Žádný starý mládenec není ženatý.“ („starý mládenec“ zahrnuje fakt, že nemá ženu)

syntetické: predikát není obsažen v subjektu, informativní charakter
„Pavel je vůl.“ – dozvěděli jsme se novou informaci

Kombinací první a třetí kategorie dostaneme následující výroky:

analytické a priori
analytické a posteriori – kontradikce?
syntetické a posteriori
syntetické a priori – stěžejní pojem racionalismu

o René DESCARTES

4 pilíře jeho metody:

evidence – nepřijímat nikdy za pravdivou žádnou tezi, kterou by nepoznal jasně a zřetelně (ztělesnění Descartovy metodologické skepse)

analýza – rozdělit každou z otázek na tolik části, jak jen možno, aby byly rozřešeny

dedukce – vyvozovat v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje jednoduchými, konče složitějšími

dokumentace – činit všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych nic nepominul

 nejen poznání vnějšího světa, leč i vnitřního (naše mentální stavy) může být kladné
 můžeme pochybovat o tom, že matematické pravdy jsou pravdivé (jsou 1+1 skutečně 2?)
 může existovat jakýsi démon, který nás mystifikuje
 nemůžeme pochybovat o tom, že pochybujeme: „Cogito ergo sum.“ (dno, ze kterého se Descartes odráží, z této pravdy vyvozuje důkaz boží existence)
 pochybuji = jsem nedokonalý subjekt
 cosi nedokonalého → musí existovat něco dokonalého („jak jsme k této ideji dokonalosti došli?“ → „Idea dokonalosti na nás byla vložena něčím dokonalejším, než jsem my sami – Bohem.“ → podstata ontologického důkazu)
 idea Boha v sobě zahrnuje nejen existenci, ale i dobrotivost (v našem poznání nemůže být klamáni – naše poznání je v základu pravdivé)"

Práce je nepřehledná, vyžaduje revizi formátu.