1.	Pojetí a význam diagnostiky v oboru speciální pedagogiky

1.1.	Lékařská část diagnostiky

1.2.	Psychodiagnostika

1.3.	Sociální diagnostika

1.4.	Speciálněpedagogická část diagnostiky

1.5.	Rozdíl mezi speciálněpedagogickou diagnostikou a diagnostikou ve speciální pedagogice

1.6.	Dělení diagnostiky

1.7.	Význam diagnostiky pro speciálněpedagogickou praxi

2.	Diagnostické metody v oboru speciální pedagogiky

2.1.	Klinický a testový přístup v oblasti diagnostiky ve speciální pedagogice

2.1.1.

Klinické a testové metody

2.1.2.

Standardizované a nestandardizované testy

2.2.	Přehled základních klinických metod v diagnostice speciální pedagogiky

2.2.1.

Pozorování

2.2.2.

Rozhovor

2.2.3.

Anamnestické metody

2.2.4.

Analýza výsledků činnosti

2.3.	Psychometrické vlastnosti diagnostických testových metod

2.4.	Ostatní diagnostické metody a možnosti jejich uplatnění

2.4.1.

Diagnostické zkoušky

2.4.2.

Kazuistika

3.	Hlavní oblasti diagnostiky ve speciální pedagogice

3.1.	Diagnostika motorických schopností a laterality

3.1.1.

Motorika

3.1.2.

Diagnostika vývoje motoriky

3.1.3.

Diagnostika jemné motoriky

3.1.4.

Diagnostika sebeobslužných činností

3.1.5.

Diagnostika grafomotoriky a kresby

"1.Pojetí a význam diagnostiky v oboru speciální pedagogiky

Diagnostika = obecně je poznávacím procesem, jehož cílem je co nejdokonalejší poznání daného předmětu či objektu našeho zájmu, a to všech jeho důležitých znaků a charakteristik a jejich vzájemných vztahů a souvislostí. Výsledkem tohoto poznání je diagnóza.
V oboru spec.ped.se týká zdravotně znevýhodněného nebo zdravotně postiženého jedince, jeho osobnosti, možností jeho výchovy a vzdělání → je důležitým východiskem další odborné péče o jedince. Snaží se zjistit příčiny možných vývojových odchylek.

Lékařská část diagnostiky - má primární postavení → odb.lékař stanoví druh a závažnost zdravotního postižení a navrhne léčebný postup
- zabývá se tedy patologií
- na základě diagnózy je navržena terapie (sleduje buď úplné vyléčení nebo úpravu zdravotního stavu tak, aby byl slučitelný se životem)
- cílem je tedy uzdravení nebo zlepšení či zamezení zhoršení zdravotního stavu

Psychodiagnostika - zaměřuje se na stanovení diagnostiky (tj.psychického stavu jedince) podle cíle, kterým může být:
 určení stupně vývoje
 zjištění příčin odchylky vývoje od věkové normy
 zjištění individuálních zvláštností osobnosti
 zjištění příčin, podstaty a podmínek individuálních odchylek
 stanovení prognózy nebo predikce
- kromě patologických procesů je zaměřena i na zjištění normálních charakteristik jednotlivých psychických složek osobnosti a zabývá se jejich popisem a tříděním
- psycholog se zaměřuje na psychické vlastnosti, procesy a stavy včetně postoje k vlastnímu zdravotnímu postižení a na kvalitu a formu interakce mezi jedincem a jeho sociálním prostředím

Sociální diagnostika - zaměřuje se na údaje týkající se:
 rodinné a osobní anamnézy
 funkčnosti rodiny, event.náhradní rod.péče či instituce
 sociálních vztahů v rámci užšího sociálního prostředí
 sociálních vztahů se širším sociálním prostředím
- provádí ji pracovník instituce, která má jedince ve své péči (PPP, SPC...)
- cílem je zhodnocení a posouzení vlivů sociálního prostředí (výchovy, postojů a vztahů)na utváření osobnosti jedince se zdravotním postižením"

Psáno heslovitě.