1.	Osobnost Karla Hynka Máchy

1.1.	Přirovnání J. W. Goetha k K. H. Máchovi

1.2.	Vstup K. H. Máchy do kulturního života

1.3.	Rozpory - tvorba versus život

1.4.	Máchovy prožitky v jeho dílech

1.5.	Nedokončené práce, fragmenty prací

1.6.	Motivy a opakování slov v Máchově tvorbě

"- stoleté jubileum Máchovy smrti si zaslouží očistit jeho postavu i dílo od idyličnosti a ukázat na vnitřní sílu a energii
- Mácha se vymyká snaze učinit z něj hrdinu(vzor) národa
- rozpor mezi Máchou, jež je obecně představován jako „básník jara a lásky“(s. 16), a dojmem tajemné hrůzy, kterého nabude čtenář po prvním přečtení básně
- nemožnost poznat Máchu úplně (ani jako básníka, ani jako člověka), a to bez ohledu na délku jeho života = přirovnání Goetha k Máchovi => Goethe ani věkem neztratil vitalitu a výbušnost
- situace v Čechách: vytváření a formování národní inteligence, a to z řad úředníků, učitelů a kněží, kteří jsou selského původu, ale přesto zůstávají loajální k feudálnímu řádu => za tohoto stavu vstupuje do kulturního života Mácha jako jeden z prvních Pražanů, jako „neklidné dítě přerozujícího se města“, v němž se cítí jako „vykořeněný cizinec“ (s.18); i soukromá korespondence ukazuje Máchovy pocity jako pocity člověka nemilovaného, nemilujícího a osamělého => tyto pocity jsou promítnuty například do Máje a Cikánů

- „kapitola život a dílo“(s. 18) naznačuje velké rozpory:
• např. zažitá představa Máchovy podoby = „zasněný rozervanec oddaný snění“(s.18)
X skutečnost- vynikající student, krasavec, impulsivní, rozverný
• ani Máchovo básnění nelze brát doslovně; může být úmyslně vložena romantická ironie, což je zřetelné například v doslovu ke Křivokladu

=> u Máchy neplatí zjednodušení: poezie = výraz života, ale z druhé strany je téměř jisté, že se Máchova díla promítá velká dávka vlastních prožitků; například:
• Večer na Bezdězi = zobrazené události korespondují se záznamy v deníku
• Krkonošská pouť = téměř doslovné vylíčení Máchova snu také zaznamenaném v deníku
=> v jiných dílech např. v Márynce se setkává realita (detailní popis ranní toalety) a „éterický zjev Márinčin“ => nastává otázka: „ Kde končí literatura a nastává život?“(s.20)"

Psáno heslovitě.