1.	Definice a úvod

2.	Pracoviště

3.

Personál

4.	Příjem Nemocných

5.

Etika

6.

Výkony

7.	Monitoring

8.

Výživa

9.	Oddělení s JIP a časté diagnózy

10.

RHB

“příjem nemocných
Nelze přijímat pacienty příliš málo nemocné stejně tak jako ty, kteří jsou příliš nemocní na to, aby jim mohla pomoci sebelepší intenzivní péče. Má být orientováno na ty pacienty, u kterých lze předpokládat přínos poskytované intenzivní péče na překlenutí kritického stavu a obnovení či zlepšení orgánových funkcí.
Hodnocení prognózy a závažnosti kritických stavů – kritické onemocnení zahrnuje selhání jednoho či více orgánů. Mezi 4 hlavní determinanty výsledku léčby patří:

1. fyziologická funkční rezerva – zahrnuje chronické onemocnění, funkční omezení orgánů, sníženou obranyschopnost, nádory, věk. Je obtížně měřitelná. Je hlavním faktorem ovlivňujícím kvalitu a délku života pacienta po propuštění z IP.
2. závažnost akutního onemocnění - rozsah, ve kterém akutní onemocnění ovlivňuje funkční parametry. Závisí na rovnováze zátěže a rezervy.
3. Základní diagnóza – informace o prognóze a ovlivnitelnosti léčbou.
4. Terapie – záleží na typu onemocnění a zahájení terapie včas.
etika
Je spojena hlavně s kriticky nemocnými. Cílem je dosáhnout určité kvality života nemocných.
Máme 4 základní etické principy:
1. princip beneficence – konat vše v zájmu a k prospěchu nemocného – ochrana života, obnovení zdraví, úleva od strádání a bolesti, obnova a korekce poškozených orgánových funkcí, zlepšení kvality života
2. princip nonmaleficence – neškodit – vyhýbat se postupům, které by mohly mít negativní dopad
3. princip autonomie – pacient může a nemusí s léčbou souhlasit, lékař to musí respektovat. V IM je to složité, když pacient nemůže dát souhlas, rozhoduje nejbližší příbuzný, když není, tak lékař. Pacientovi by měly být podávány informace.
4. princip respektování zákona – zajištění takové péče, na kterou má nemocný ze zákona právo.
Kritický stav a nepříznivá prognóza – pacienti, kde se stav nelepší, výsledek léčby není žádný a pacient umírá. Zde nastává otázka eutanázie, poněvadž takovýto život pacienta může znamenat pro něj i pro jeho blízké trápení, bolest, atd. U nás není uzákoněna – dilema kdy kdo jak? U pacientů – nevyléčitelných s bolestmi, nepřijatelná kvalita života, útrapy, nepohodlí, nepříznivé účinky, atd.
Nezastupitelnou roli zde hraje komunikace a rodina.
Plná terapie aneb postup lege artis- lékař se snaží využít všech možností, které jsou v daném okamžiku k dispozici a které mohou zlepšit diagnostiku či terapii pacienta.
Witholding therapy – nerozšiřování již zavedené léčby – stávající terapie je považována za maximální s ohledem na stav a prognózu nemocného. Patří zde i nezahájení kardiopulmonální resuscitace.
Withdrawing therapy – bazální terapie – poskytnutí pouze základní léčby, tj. analgosedace + základní výživa + UPV. Součástí je pravidelný kontakt s rodinou. "