1.	Historie stranického systému u nás

1.1.	Volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění (tabulka)

1.2.	Vývoj českého stranického systému 1860 - 1948

2.	Obroda systému politických stran

2.1.	Vývoj českého stranického systému po roce 1990

2.2.	Parlamentní kluby v Poslanecké sněmovně ve funkčním období 1996 - 1998

3.	Politické strany a právo

4.	Politické strany a volební systém

5.	Charakteristika hlavních českých politických stran

5.1.

OF

5.2.

ČSSD

5.3.

ODS

5.4.

KDU-ČSL

5.5.

KSČ

5.6.

US-DEU

5.7.

ODA

"Politické strany a právo
Právní postavení stran vychází z článku 5 Ústavy ČR a zákona 424/1991 Sb. Politické strany tak mohou být zakládány jako právnické osoby. Činnost by nemohla vyvíjet taková strana , která porušuje Ústavu a zákony nebo jejímž cílem je odstranění demokratických základů státu, či která nemá demokratické stanovy nebo ohrožuje mravnost, práva a svobody občanů. V takovém případě nemá šanci na registraci, eventuelně může být zrušena nebo rozpuštěna. Registraci provádí Ministerstvo vnitra. V roce 2002 bylo registrováno 29 politických stran a hnutí.

Politická strana je skupina lidí, která se sjednocuje s cílem získat politickou moc ( Schumpeter, 1942), podle jiného vymezení je to seskupení lidí, kteří se spojují, aby společnými silami prosazovali národní zájem a to na základě nějakého konkrétního principu ( Burke, 1770). Politické strany jsou dobrovolně vzniklá sdružení osob se společnými zájmy, jejichž prioritou je získat politickou moc ( Weber, 1919). To jsou jen některé z definic pojmu politická strana, kterým se moderní autoři dnes spíš vyhýbají. Stranu však charakterizují zpravidla jako
- dobrovolné trvalé organizace se společnými představami a zájmy
- usilují o politickou moc
- této moci se snaží dosáhnout prostřednictvím voleb ( D. Janák, Základy politické vědy – politické strany a systému, strana 87)

Zákon o politických stranách nedefinuje blíže pojem stanovy, demokraticky ustavené orgány, ani neurčuje jaká minimální práva a povinnosti mají členové či orgány strany mít. Stanovy určují práva a povinnost členské základny, určují dělbu kompetencí, které jsou dány shromážděním členů (sjezd, sněm, konference, kongres, členská schůze), volené orgány exekutivní (předseda, místopředseda, výkonný výbor) i kontrolní. Členění je dáno územními celky státu. Nejvyšším orgánem každé strany je celostátní sjezd (sněm, kongres), který přijímá stanovy, programové dokumenty, volí stranická grémia, předsedu místopředsedy, UV, kontrolní orgány. Delegáti z regionu jsou voleni.

Strany financují svou činnost z části ze státních příspěvků, které závisí na volebních výsledcích a částečně ze soukromých zdrojů. Státní příspěvky jsou nejdůležitějšími zdroji, vedle toho financují strany svou činnost z darů příznivců (občas způsobují i problémy až skandály), eventuelně i z hospodářské činnosti (pronájmy, úroky) a v neposlední řadě z členských příspěvků, které jsou nejpřirozenějším zdrojem příjmů. Patří k tomu i kontrola financování prostřednictvím například výročních zpráv o činnosti strany předkládaných například parlamentu, tisku, apod. V případě potřeby existují sankce: zastavení státního příspěvku nebo potrestání pokutou. ( Politický systém ČR, strana 214)"

Práce obsahuje oscanované tabulky a přehledy. Čistý text tvoří cca 7,5 strany.