1.	Max Weber a jeho lokalizační teorie

2.	Lokalizační faktor

2.1.	Členění lokalizačních faktorů

3.	Zjednodušující předpoklady modelových představ

4.	Klasifikace materiálů

4.1.	Tzv. "čisté" materiály

4.2.	Tzv. "hrubé" materiály

"Weberova lokalizační teorie průmyslové výroby

Na začátku 20. století přichází Weber s lokalizační teorií průmyslové výroby. Je typickým představitelem klasické školy prostorové teorie, a proto předpokládá účinné působení regulátorů trhu. Jeho koncepce vychází z firemního přístupu k řešení lokalizačních problémů a předpoklady, na nichž staví své koncepce, očišťuje od politických, národnostních, institucionálních a jiných vlivů, neboť má ambice vytvořit “čistou”, časem neměnnou teorii. Jako kriterium lokalizace používá minimalizaci výrobních nákladů, cíl formuluje jako optimální lokalizaci firmy.

Weber patří k nejvýraznějším představitelům prostorové ekonomiky, je jedním z těch, kteří položili její základní kameny. Je pokládán za zakladatele ucelené teorie lokalizace průmyslu.

Cílem lokalizační teorie je podle něj přispět k minimalizaci výrobních nákladů a nákladů spojených s přepravou surovin a hotových výrobků firmy.

Významným přínosem je to, že formuloval pojem lokalizační faktor, identifikoval jej a klasifikoval podle několika znaků, zavedl kategorii lokalizační orientace.

Lokalizační faktory definuje jako síly, které ovlivňují rozhodnutí umístit firmu v konkrétních místech prostoru. Kombinací uvedených sil je možno nalézt místo optimální lokalizace. Z celého komplexu faktorů vybírá dva, které podle něj nejvýznamněji ovlivňují výši nákladů – prostorová diferenciace mezd a prostorové varianty dopravních nákladů.

Zkoumaný komplex lokalizačních faktoru člení následovně:
 Všeobecné a speciální v závislosti na tom, zda tyto faktory působí ve všech odvětvích ekonomiky nebo jen v některých. Příkladem všeobecných faktorů je např. pracovní síla, mezi speciální můžeme řadit kvalitu půdy apod.;
 Přírodně-technické a společensko-kulturní, avšak v lokalizačních teoriích je nutno zvažovat především ty první, neboť společensko-kulturní jsou determinovány společenským zřízením a nepatří do předmětu “čisté” teorie;
 Regionální a aglomerativní, kde regionální faktory vyvolávají rozšíření ekonomických aktivit do prostoru, neboť jsou stejně dostupné v celém zkoumaném území (pracovní síly apod.), aglomerativní faktory naopak vedou již ke koncentraci aktivit do míst s již aglomerovanou aktivitou, neboť umožňují úspory nákladů firmy z titulu existující infrastruktury apod."