1.

Úvod

2, První kapitola

3.	Druhá kapitola

4.

Závěr

"Starosti s mentálně retardovaným dítětem začínají hned po porodu. To uvádí první kapitola, v níž autorky rozebírají pocity matky, které přinesou místo zdravého děťátka postižené. Místo přirozené radosti tak zesmutní a nastupuje fáze výčitek, zlosti nebo závisti „šťastným“ maminkám a fáze všelijakých obranných mechanismů, jejichž úkolem je neprobudit v matce psychický šok a umožnit jí se s náhlou, nečekanou zátěží za určitou dobu vyrovnat. Je známo, že jsou rodičky prvních šest neděl přecitlivělé a tudíž i náchylné k různým psychickým poruchám. Není divu, že matka své postižené dítě nejprve odmítá. Proto je tu důležitá pomoc odborníků, kteří pomohou rodičům, ba i prarodičům nebo sourozencům dítěte se s takovou událostí vyrovnat.
V dalších kapitolách je předmětem zkoumání výchova a otázka, kdy s ní u dítěte začít. Je samozřejmostí, že rodiče pravidelně navštěvují psychologickou poradnu, neurologa i ordinaci dětského lékaře a podle toho se také mohou orientovat ve vývoji svého dítěte. Avšak neexistuje žádný rozdíl mezi okamžikem počátku výchovy u dítěte zdravého a dítěte handicapovaného. Výchova totiž začíná už prvním dnem po narození, jak autorky tvrdí. Dávno je také překonán názor, že dítě v prvních měsících potřebuje jen pečovat o biologické potřeby. Naopak i malý novorozenec potřebuje lásku a psychické projevy citů, čímž je již po porodu primitivním způsobem vychováván a dokonce si tak zvyká na určité denní hodnoty, i když to z jeho projevu není znatelné.
Po problematice doby začátku výchovy následuje kapitola s analýzami přirozených vývojových úkonů dítěte a jejich komplikací. Kdy dítě bude sedět? Kdy se postaví poprvé na nožičky? Kdy handicapovaného kojence přestat kojit? Takovými otázkami se autorky probírají až k otázkám každodenní zpestření péče o dítě v podobě her, obrázkových knížek apod."

Napsáno pro účely VOŠ.