1.

Hra

2.	Epikurova zahrada

"Ve druhé části popisuje zahradu, jako reprezentanta zkrocené divoké přírody přizpůsobené potřebám a bytí lidského živočicha. A jako nejlepší vzorek si vybral Epikurovu zahradu – jako svědka četných rozhovoru mudrce Epikura se svými žáky, jako místo pro skutečné přemýšlení a odpoutání se od zavislostních vazeb, kterými je člověk spoután a omezován ve svém přemýšlení. Toto odpoutání a věnování se skutečnému přemýšlení se stává čím dál obtížnějším, právě kvůli čím dál složitějším a skrytějším „hrám“. Obě eseje na sebe velmi úzce navazují, i když se to čtenáři nemusí tak jevit. Jak se již výše zmiňuji, musí se člověk sám svést k hlubokému zamyšlení, aby došel k tomuto závěru. Dále si myslím, že celé DÍLO svým obsahem a myšlenkami přímo nadčasově osvětluje jednak mezilidskou komunikaci („hra“) a pak také vnitřní duševní komunikaci se svým nitrem („v zahradě“) a je tedy velmi smutné, že povědomí o autoru samotném klesá a jeho dílo upadá v zapomnění."

Velmi stručné.