1.	Ekonomická hranice zdanění

2.	Psychologická hranice zdanění

3.	Daňové úniky

3.1.	Příčiny daňových úniků

4.	Praní špinavých peněz

5.	Shrnutí problematiky

"4. Praní špinavých peněz

"Špinavé peníze jsou takové peníze, které vznikly trestnou činností, ze spoluúčasti na ní, nebo z navádění k trestnému činu a to jak na území daného státu, tak i v zemích dalších."
Tyto špinavé peníze vznikají zejména z nelegálního obchodu s narkotiky, s lidmi a zbraněmi, z vražd “na zakázku”, terorismu, úplatkářství, pašování, krádeží a podobně. Peníze vzniklé takovou trestnou činností se musí zlegalizovat, tj. vyprat.
Můžeme vyjmenovat 4 skupiny profesí, jež bývají nejčastěji k praní špinavých peněz využívány:
1. finanční služby nacházející se vně regulovaného finančního sektoru – např. proplácení šeků a směnek, převody peněz, směnárny…
2. starožitnictví a aukční síně, tj. obchod s drahokamy, drahými kovy, automobily, letadly, movitým a nemovitým majetkem…
3. provozování hazardních her - kasina, loterie, rulety…
4. právníci, notáři, daňoví a účetní poradci, cestovní kanceláře, tj. ti, kteří řídi a rozhodují o finančních transakcích druhých
Problém s boji proti praní špinavých peněz stále roste a dělá problémy vládám snad všech zemí. Velký díl těchto peněz prochází bankami. Vklady proto v některých zemích procházejí velice přísnou kontrolou svého původu. V řadě zemí je zrušena anonymita vkladů, orgány daňové, prokuratury a policie mají přístup k bankovním účtům.
Dosavadní praxe ukazuje, že účinnějšímu boji proti praní špinavých peněz může napomoci pouze koordinovaný postup více zemí. 23.8.1991 schválila Rada Evropy “Konvenci o boji proti praní špinavých peněz”. Většina zemí ji podepsala nebo ratifikovala. Konvence se zaměřuje prvořadě na obchod s drogami, na teroristickou činnost a nelegální obchod se zbraněmi.
V bývalém Československu se o špinavých penězích do roku 1990 v podstatě nehovořilo. Komunistický režim a jeho “železná opona” ani neposkytovaly velký prostor pro jejich masové rozšíření a praní. Přesto však existovaly. Teprve s uvolněním hranic, prosazováním tržního hospodářství, rozšířeni soukromého podnikání a zahájení privatizace se o nich začalo veřejně hovořit. Země střední a východní Evropy jsou mnohdy považovány za podnikatelský ráj jednotlivců. Myslím si, že u nás je problém také v nedostatečných znalostech a zkušenostech jednotlivých úřadů, kteří proti praní bojují, chybí i technické vybavení včetně kvalitní telekomunikační sítě."