1.	Rok a místo (nakladatel) prvního definitivního vydání díla

2.	Geneze díla

3.	Místo díla v kontextu autorovy tvorby

4.	Postavení díla v dobovém českém a světovém literárním kontextu

5.	Analýza díla spolu s jeho interpretací

6.	Komentované výpisky z četby

7.	Vlastní emocionální postoj k danému dílu, jeho zdůvodnění

8.	Literatura

“Analýza díla spolu s jeho interpretací

Hlavní představitel knihy - Karel Sahula je kancelářský ředitel Středočeských cukrovarů, a. s. Žije v celkem spokojeném manželství. Pak mu najednou začnou chodit nepříjemné dopisy o jeho manželce Jiřině:
„Vaše žena si dala pomoci. Stalo se to v březnu roku 1918 u porodní báby Žofie Krtké, Praha IV. Všehrdova 15.“
„To, o čem jsem vám psal, událo se ve velikonočním týdnu.“
„Ten plod byl pět měsíců starý. A byl ženského pohlaví.“
Tento dopis mu vadil asi nejvíce, protože si přál právě holčičku – Helenku.
„Otcem toho dítěte byl voják.“
Nechce ničemu věřit, ani nic říkat Jiřině - je velmi důvěřivý ohleduplný. A to i k zaměstnancům. On tuší, kdo ty dopisy píše, ale nevyhodí ho, protože myslí na děti zaměstnanců. On by také moc rád měl děti, ale Jiřina mu ještě před svatbou řekla, že je mít nemůže, ale v tu dobu mu to ještě nevadilo. Ale pak se ukázalo, že je mít mohla, jenže si nechtěla zkazit postavu. Později Jiřina umírá - má slabé srdce. Ještě před smrtí mu řekne, že ještě jako svobodná chodila sama dobytu jednoho muže. Pak začne Karel konečně pátrat, jak to vlastně všechno bylo. Zjistí, že když byl na frontě, měla Jiřina poměr s jedním vojákem, kterému Karel zachránil život. Dokonce s ním i otěhotněla, ale nechala si to vzít. Když se pak Karel probírá Jiřininou pozůstalostí, najde spoustu drahých šperků, které jí nikdy nedal, spoustu dopisů s různými stužka, takže zjistí, že Jiřina měla aspoň deset milenců. Jiřina si Karla vzala jen proto, že ji finančně zajistil. „Nijak, ty´s mne vůbec nesvedl, vzala jsem si tě s rozmyslem.“ Tak vlastně přichází nato, že ač žil se ženou celých dvacet dva let, vůbec ji neznal - zjistil, že žil s cizinkou.
Později žije v domě dál se služkou Terezkou a navíc přijede jeho sestra Albína, která se o něj začne až přepečlivě starat. Stále se snaží vzpomenut si na jméno toho vojáka. Až si vzpomene, jmenoval se Leopold Sodomek. Pokouší se ho najít a opravdu ho nalezne, jak je starý, o berlích a prodává tisk.
Kromě tohoto osudu hlavního hrdiny se setkáváme i s osudem toho, kdo mu dopisy psal, s Vlastimilem Böhmem. To je muž, který byl na škole primusem, dostal velmi dobře placené místo, ale nakonec byl propuštěn. Přišel k Sahulovi, jestli by pro něj neměl zaměstnání. Ten mu dal nejprve docela dobré místo v kanceláři, ale bez možnosti postupu. To se Böhmovi nelíbilo, nejprve vymyslel Sahulovi přezdívku Píďalka a pak také falešně obvinil spolupracovnici, že pracuje jako tanečnice. Při modernizaci podniku měl být Böhm propuštěn, ale Sahula u nakonec našel místo. Když jednou Böhm šel s penězi, stavil se na párek a byl okraden. I po tomto incidentu mu Sahula pomohl. Na konci se mu Böhm přiznal, že dopisy psal opravdu on.
Další epizodou je jeho přátelství s panem Mandelíkem. To je vyléčený hráč na burze, jednou prohrál hodně a od té doby si kupoval a prodával akcie jen v duchu. Ale jednou si myslel že může zase vyhrát a půjčil si od Sahuly 17 000 korun. Ty nakonec prohrál, ale Sahula se s ním nepřestal přátelit a dohodli se na splátkách."