1.	Analýza případu sociálně patologického jevu

2.	Vymezení stanovených problémů

2.1	Delikventní chování – agrese

2.2	Závislost na psychoaktivních látkách

2.3	Záškoláctví

2.4

Šikana

3.	Popis sociálně patologických jevů v konkrétním případu

3.1	Z rodinné anamnézy

3.2	Osobní anamnéza

3.3	Nynější stav

3.4	Analýza popisovného případu a návrh řešení

“Nynější stav:

Michal byl na oddělení dovezen autem v doprovodu obou rodičů a babičky. Odmítal vstoupit do budovy. Nechal se přesvědčit až po domluvě lékaře. Měl poraněný obličej, horní končetiny i trup. Pod pravým okem měl výraznou podlitinu, která ho prakticky celé zakrývala a tržnou rána na levém obočí, vylomený zub, poraněné klouby na pravé ruce a pohmožděniny po celém těle. Na sobě měl roztrhanou mikinu potřísněnou od krve, špinavé džíny a chyběla mu jedna bota. K pohovoru s ním přišla babička.
Michal zpočátku nechtěl vůbec komunikovat a s hospitalizací nesouhlasil. Byl unavený, hladový a potlačoval svůj vztek. Po půlhodinovém mlčení se nám ho ale za podpory jeho babičky podařilo alespoň útržkovitě rozmluvit a prozatím rámcově zjistit, co se vlastně stalo.
Michal je asi dva roky uživatelem pervitinu, z toho asi rok si ho aplikuje nitrožilně. Toto však rodina odmítá s tím, že se tímto Michal snaží vysvětlit své nevhodné chování.
Předešlou noc Michal pozval dívku do klubu na zábavu. Předtím ale na kuráž užil drogu. Toto proložil nějakým alkohol a chtěl se dobře bavit. Užil až trojnásobnou dávku než kterou užíval obvykle. Plánoval s pervitinem přestat, tak si to chtěl ještě naposledy užít. V klubu se nepohodl s nějakými lidmi, kteří do něj strčili. Pak už si jen pamatuje, jak se probudil na ambulanci chirurgie, kde byl ošetřen a dále převezen policejním autem do cely předběžného zadržení.
Údajně byl na parketu opilý a konfliktní a proto byl vyhozen. Protože se ale vzpíral a působil agresivně, utržil nějakou ránu. Po výslechu na policii si pro něj přijeli rodiče a odvezli ho na psychiatrii.
Při přijetí byl Michal ostražitý, naštvaný a odmítal komunikovat. Byly patrny zárazy v myšlení, nebyl schopen dostat se k jádru věci.
Dle babičky se doma Michal zamyká ve svém pokoji, nikoho tam nevpouští, otec neví, co tam dělá. V posledních letech nemá žádné zájmy ani kamarády. To Michal přisuzuje tomu, že mu připomínali to, co spáchal bratr. Do práce není schopen docházet. Je nespolehlivý, má problémy s ranním vstáváním. Nezná pocit zodpovědnosti.
Michal dokáže velmi dobře zastírat své potíže, což se projevilo i při jeho letošní hospitalizaci na psychiatrii. Během pobytu na oddělení se projevoval jen velmi málo. Povětšinu času prospal, komunikace s ním byla velmi obtížná. Neměl o nic zájem, dával najevo svoji křivdu vůči všem. Projevoval se občasnými výbuchy vzteku, kdy kritizoval personál i spolupacienty. O sobě tvrdil, že je metrosexuál, že dokáže vydělat velké peníze, bude žít v zahraničí. Ale jinak se styděl říct si o šálek čaje nebo zapojit se s pacienty do pracovních činností.
Snažila jsem se proniknout do jeho světa. Zpočátku neúspěšně, ale po pár dnech jeho aklimatizace na vzniklou situaci reagoval již ochotněji. Přesto jsem musela důsledně vážit slova, abych ho nevyplašila a neztratila jeho důvěru. Při povídání přiznává, že poslední dva roky užíval drogy a to převážně marihuanu a pervitin. I s dalšími drogami má však zkušenost. Stýkal se s partou lidí, která ho mezi sebe přijala, cítil se v jejich kruhu jistější. Našel si mezi nimi i dívku, která byla také uživatelkou drog. Ta se s ním ale po několika měsících rozešla, což Michal těžce nesl. Hodně se na ni upnul. Posléze začal chodit po klubech, do školy chodil jen občasně, vyhledával dámskou společnost. Chtěl ukázat okolí, že se taky na něco zmůže. V poslední době už to však ani v rámci party nebylo to, co dříve. Nastali konflikty kvůli penězům, celkově se zhoršili vztahy. Přestal se tam cítit dobře. Rodiče o tom, že užívá drogy nevěděli, babička měla tušení. V poslední době se Michal ocitl ve finanční krizi, neměl na zaplacení dávek drogy. Má nějaké dluhy u kamarádů i rodičů."