1.	Obecné výklady o jazyce, funkce jazyka

2.	Indoevropské jazyky (jazyková rodina)

3.	Vývoj spisovné češtiny

4.	Charakteristika českého jazyka

5.	Útvary českého národního jazyka; spisovnost a nespisovnost ve veřejné komunikaci

6.	Zvuková a grafická stránka jazyka

7.

Hlásky

8.	Asimilace znělosti

9.	Zásady výslovnosti slov cizích

10.	Prozodické prostředky (suprasegmentální)

11.	Pravopis (ortografie)

12.	Grafický systém češtiny

13.	Principy českého pravopisu

14.

Pravopis

15.	Vývoj písma

16.	Vývoj českého pravopisu

17.	Slovo a základní pojmy z lexikologie

18.	Obohacování slovní zásoby

19.	Rozšiřování slovní zásoby

20.	Lexikografie a typy slovníků

21.	Slovní druhy v češtině

22.	Tvarosloví (morfologie)

23.	Gramatické kategorie jmen

24.	Gramatické kategorie sloves

25.	Formální tvarosloví – skloňování (deklinace) a časování (konjugace)

26.	Skloňování podstatných jmen (substantivní)

27.	Adjektivní typy substantiv

28.	Skloňování přídavných jmen

29.	Skloňování zájmen

30.	Skloňování číslovek

31.	Konjugace – časování sloves

32.	Větné členy

33.

Věty

34.	Větné ekvivalenty a větné fragmenty. Polovětné konstrukce

35.	Věta složená, souvětí

36.	Zvláštnosti a nepravidelnosti ve větný celcích

37.	Principy českého slovosledu a větosledu

38.	Komunikace – základní pojmy

39.	Stylistika

40.	Funkční styly

41.	Jazyková kultura

“PRINCIPY ČESKÉHO SLOVOSLEDU A VĚTOSLEDU

SLOVOSLED
- pořádek slov v češtině je volný, ale ne libovolný. Je pružný – je silnou zbraní stylistického umění češtiny. V odborném jazyce je zárukou srozumitelnosti.

1) Aktuální členění výpovědi:
a) východisko (téma) a jádro výpovědi (réma):
- východiskem se navazuje na situaci, na kontext nebo na známé skutečnosti.
V jádru je nová, nebo důležitá informace. Nese větný přízvuk. Bývají mezi
nimi členy přechodové (Tady – je – ten slovník.)
(Byl jednou jeden král. Ten král měl 3 syny. Nejstarší se jmenoval Petr.)

Objektivní a subjektivní pořádek slov
- objektivní – slovo zdůrazněné (zabarvené citově) se staví na konec věty (viz výše); je-li zvlášť silně zdůrazněno – na její začátek (subjektivní) – nová informace na začátku věty (Jak velký byl jeho zisk? Čert aby to vzal! Zavřete už to okno. Lenocha a pijavici sis vzala!

Osamostatňování větných členů (parcelace):
- samostatný/osamostatněný větný člen – slouží ke zdůraznění (Slovní spisovné
češtiny, ten jsem si koupila. Holky, ty měl rád. V Praze, tam je hej! Máme nového kolegu, jakéhosi mazavku a lajdáka, zdá se. Sloužíme našim klientům. Větně. S plným nasazením.)

2) Mluvnická povaha členu:
- poloha shodného a neshodného přívlastku – v antepozici (Sh) a postpozici (Nesh),
postpozice Sh přívlastku z důvodů rytmických a v terminologii;
shodný stojí zpravidla před řídícím pod.jm. (Fotbalové utkání), neshodný stojí zpravidla za řídícím pod. jm. (Utkání v kopané.); shodný za řídící pod.jm.:
a) je-li na něm důraz (Červená barva na semaforu znamená stát.
Volnost signalizuje barva zelená)
b) jde-li o odborný název (Sova pálená.)
c) jedná-li o ustálenou podobu starobylého názvu (Rukopis Královedvorský.)
- spojovací výrazy obvakle stávají na začátku věty (Kniha, ze které studoval…),
spojka –li je přiklonná, klade se hned za své sloveso a některá příslovce (možno-li,
víš-li)
- při dvojitých spojkových výrazech musí být členy souměrné (buď – anebo,
nejen – ale, čím – tím); musí se použít oba
- stylovou hodnotu mají odchylky od tohoto základního postavení. Příčiny – důraz
(život můj), citové zabarvení (vzácný náš přítel)
3) Větněčlenská sounáležitost:
- členy některých dvojic nelze od sebe odloučit (Učitel vysvětlil žákům málo složitou
úlohu. Má revma a tři děti následkem vlhkého bytu. Překupníci s masem skupují
místo zemědělců celá stáda dobytka. V závodě obsadil překvapivě cenné druhé
místo.)
4) Příklonky a předklonky – přízvukový rytmus:
- příklonky – slova bez vlastního přízvuku, stojí zpravidla za prvním členem
přízvučným, plnovýznamovým: kratší tvary zájemn (mi, mě, ti, se, ho,
mu), tvary pomocného sloves „býti“ (jsem, je, bych), „míti“, podřadicí
spojka -li
- předklonky – spojky (a, i, až, že), pan ve spojení pan Nový (Umyl jsem se nejprve,
a nebylo-li pěkně, abych mohl jít ve, pustil jsem televizi.)

5) Rozsah jednotlivých členů (rozměrový rytmus):
- jde o to, aby věty byly přehledné a nedocházelo k dvojsmyslům

- Chystal se, že si postaví, jakmile budou polní práce ukončeny, sklep. Na konci čtvrtletí sestavuje se z prací žactva, tj. map, sešitů, referátů, schémat, tabulek, výstavka.
- Policisté dosud vraha, který ženu před třetí hodinou odpoledne ubodal kopií speciálního nože pro přežití, nedopadli.
- Jak mohlo k chybě, která zapříčinila, že čtveřice už nikdy nebude za krádeže postižena, dojít, není přesto úplně jasné.
6) Libozvučnost a mluvnost:
- snaha vyhnout se nelibozvučnému nakupení slov (nesnese se se sestrou, zase se sesedli, zvlášť šťastný)"

Práce by zasloužila přehlednější členění a zařazení jednotlivých okruhů k daným jazykovědným disciplínám.