1.

Chorál

1.1	Gregoriánský chorál

1.2

Žalm

1.3

Hymnus

1.4

Sekvence

1.5	Protestantský chorál

1.6	Mše (missa)

1.7

Rekviem

2.

Baroko

2.1

Fuga

2.1.1

Celkový průběh a hlavní části jednoduché fugy

2.1.2

Různé druhy fugy, invence, fugato

2.1.3

Představitelé

2.2	Concerto grosso

3.	Klasicismus

3.1

Rondo

3.1.1

Malé rondo

3.1.2

Velké rondo

3.1.3

Prosté velké rondo

3.1.4

Nižší sonátové rondo

3.1.5

Vyšší sonátové rondo

3.1.6

Klasické a novější malé rondo

4.	Romantismus

4.1

Suita

4.1.1

„Allemande“

4.1.2

„Courante“

4.1.3

„Sarabanda“

4.1.4

„Gigue“

4.1.5

Novodobá svita

5.

Opera

5.1	Historie opery

5.2

Recitativ

5.3

Árie

5.4

Cavatina

5.5

Píseň

5.6	Opery číslové

5.7	Prokomponované opery

6.

Oratorium

6.1	Světoví autoři

6.2	Čeští autoři

6.3

Pašije

7.

Kantáta

7.1	Barokní kantáta

7.2	Novodobá kantáta

7.3

Autoři

8.	Sonáta, sonátová forma

8.1

Sonáta

8.1.1

Sonatina

8.1.2

Vývoj sonátové formy

8.1.3

Expozice

8.1.4

Provedení

8.1.5

Repríza

8.1.6

Sonátová témata

8.1.7

Sonátová expozice

8.1.8

Sonátové provedení

8.1.9

Repríza v sonátové formě

8.1.10

Introdukce a koda v sonátové formě

8.1.11

Čtyřdílná a pětidílná sonátová forma

8.1.12

Sonátová forma v různých druzích skladeb

9.	Formy nejmenších hudebních skladeb

9.1	Druhy nejmenších skladeb

9.2	Strofická píseň

9.3	Motivická jednota v melodii lidových písní

9.4	Malá dvoudílná a vícedílná forma

9.4.1

Malá dvoudílná forma ab (bez návratu)

9.4.2

Malá forma třídílná aba

9.4.3

Malá dvoudílná forma s malým návratem (kombinace s třídílnou formou)

9.4.4

Prokomponované písně a sbory, členěné na uzavřené díly

9.5	Velká dvoudílná a vícedílná forma

9.5.1

Velká dvoudílná forma AB

9.5.2

Velká třídílná forma ABA prostá

9.5.3

Velká třídílná forma ABA složená

9.5.4

Velká forma vícedílná

10.

Pojmy

10.1

Partitura

10.2

Sbormistr

10.3

Dirigent

“Chorál
= liturgický zpěv křesťanských církví, zvláště církve římskokatolické (gregoriánský chorál) a protestantské (protestantský chorál)
- pro vývoj evropské hudby má značný význam jako základ četných vokálních i instrumentálních skladeb
- v přeneseném slova smyslu znamená dílo vznešeného rázu
Gregoriánský chorál
- název obdržel podle jména papeže Řehoře (lat. Gregor), který kolem roku 600 reformoval starší duchovní zpěvy
- má vždy latinský text psaný prózou, v novějších útvarech rýmovaným veršem
- uplatňuje se v různých druzích duchovní hudby, jeho melodika je diatonická, pohybuje se ve starých tóninách
rytmická stránka
- gregoriánský chorál sestává většinou z tónů stejné délky a nečlení se na takty; při jeho provádění vycházejí drobné nepravidelnosti rytmu z recitace textu a z vytváření frází
- rozlišuje se recitativní zpěv převážně na jednom tónu (accentus), melodický živější zpěv syllabický, kdy na jednu slabiku připadá vždy jeden a nejvýše dva tóny (concentus) a melodický bohatý zpěv melismatický, v němž se na jednu slabika zpívá větší skupina tónů, zvaná melisma
- zpěvy se přednášejí buď sólově, nebo střídáním dvou skupin sboru, nebo střídáním sólisty a sboru
formová stránka
- v gregoriánském chorálu se ve zpěvech na prozaický text často objevuje forma individuální; nastupují stále nové melodie a opakují se jen drobné obraty, které nevytvářejí určitý formový typ; zpěvy s veršovaným textem mají formu strofickou
- někdy se setkáváme i s opakováním určitých úseků přibližně na způsob formy třídílné nebo ronda

Z hudebních druhů vycházejících z gregoriánského chorálu jsou pro pozdější umělecky závažnou hudbu nejdůležitější mše, žalm, hymnus a sekvence.
Žalm
= lyrická hebrejská báseň, pocházející ze Starého zákona, v němž je jich obsaženo 150
- jako chorál se žalmy původně přednášely antifonálně (střídání sborů), v novější době se texty žalmů zhudebňují jako samostatné kantáty s uvedením pořadového čísla žalmu v bibli (např. A. Dvořák, Žalm 149)
- ve 20. století se slovem žalm označuje i kantáta na jiný text a námět (např. E. Suchoň, Žalm země Podkarpatskej)
Hymnus
= původně starořecká oslavná píseň (chvalozpěv), ve 4. století pronikl do křesťanské liturgie jako duchovní píseň, jejíž text pochází z bible
- měl obvykle strofickou podobu, pravidelnou stavbu a syllabickou melodiku
- staré textu duchovních hymnů byly později zhudebňovány nově a bohatšími prostředky, zvláště Magnificat a Te Deum (srov. např. Te Deum J. Haydna, W. A. Mozarta, A. Dvořáka…)

Sekvence
- vznikaly původně doplňováním textu k melismatům chorálu, ale později hlavně jako textově i hudebně samostatné skladby
- velmi se rozmohly a přijímaly prvky lidové a světské, a proto byly v 16. století církví zakázány kromě pěti textů, z nichž se nejčastěji zhudebňují Stabat mater (text ze 14. stol.) jako samostatná kantáta (A. Dvořák, J. B. Foerster, aj.) a Dies irae (text ze 13. stol.) jako součást mše za zemřelého, zvané rekviem (W. A. Mozart, G. Verdi, A. Dvořák, aj.)
Protestantský chorál
= osobitý druh duchovních písní, které se zpívaly vždy na text v národním jazyce, nikoli latinsky
- patří sem i husitské písně
- od svých počátku se uplatňoval v jednohlase i ve vícehlasých úpravách
- texty byly buď překládány z latiny (hymny, žalmy), nebo byly vytvářeny nově
Mše (missa)
= cyklická skladba, která slouží jak při bohoslužbách, tak pro koncertní přednes
- textová předloha mše, užívaná ke zhudebnění, je přesně stanovena a skládá se z deseti částí různého rozsahu: Šest částí se provádí pravidelně při každé mši – Kyrie, Gloria, Credo,
Sanctus, Benedictus, Agnus Dei – souhrnně tzv. ordinarium missae
Čtyři části se zařazují jen někdy podle přesných zásad uspořádání
bohoslužeb během celého roku – Introitus, Graduale, Offertorium a
Communio – souhrnně tzv. proprium missae
- většina textů je součástí mše přes tisíc let, zhudebňují se v každé době právě panujícím hudebním slohem
- jednohlasých gregoriánských mší se zachovalo celkem 13
- v období renesance se psaly mše stylem vokální polyfonie, později v harmonicko-melodickém slohu s instrumentálním doprovodem, s uplatněním sboru i sólistů
- mešní hudba je zapsaná v graduálech

- pro veřejný hudební život mají význam mše závažných uměleckých hodnot, tzv. koncertní mše, které se od chrámových mší liší větší dramatičností, výrazovou mnohotvárností a různými odchylkami od přísných omezujících církevních pravidel – v hudební literatuře vynikají Missa papae Marcelli G. P. Palestriny, Velká mše h moll J. S. Bacha, Missa solemnis L. v. Beethovena, Glagolská mše L. Janáčka a Česká vánoční mše J. J. Ryby

rekviem
= zvláštním druhem mše, mše za zemřelého (missa pro defunctis), známá jako koncertní dílo ve zpracování W. A. Mozarta, H. Berlioze, G. Verdiho, A. Dvořáka a B. Brittena
- předepsaný text má některé části shodné s běžnou mší, chybí Gloria a Credo, přibývá část úvodní - Requiem aeternam…, = odpočinutí věčné, podle jejíhož prvního slova se tento druh mše nazývá a část - Dies irae = den hněvu, původně sekvence, která obvykle tvoří dramatická vyvrcholení celého cyklu"

Vypracováno do Dějin hudby - 3. roč. učitelství pro 1. stupeň ZŠ, Univerzita Hradec Králové.