1.

Úvod

2.	Adolf Hitler

3.	Mein Kampf

4.

Díl prvý

4.2	Léta učení a strádání ve Vídni

4.3	Léta učení a strádání ve Vídni

4.4

Mnichov

4.5	Světová válka

4.8	Počátek mé politické činnosti

4.9	Německá dělnická strana

4.10	Příčiny zhroucení

4.11	Národ a rasa

4.12	Počátky vývoje německé socialistické dělnické strany

5.

Díl druhý

5.1	Světový názor a strana

5.2

Stát

5.3	Státní příslušnost a státní občan

5.4	Osobnost a národní myšlenka

5.5	Světový názor a organizace

5.6	Boj v prvních dobách – význam proslovu

5.7	Základní myšlenky o smyslu a organizaci SA

5.8	Propaganda a organizace

5.9	Německá politika smluv po válce

5.10	Orientace nebo východní politika

5.11	Nutná obrana jako právo

6.	Mein Kampf dnes

7.

Závěr

“5.10 ORIENTACE NEBO VÝCHODNÍ POLITIKA

V této kapitole myšlenkově vrcholí celý Hitlerův spis. Zatím hovoří jen z pozice „ideologického“ vůdce nepříliš významné extrémistické strany.
Z autorova pohledu Němci potřebovali několikanásobně rozšířit svůj životní prostor, a to nejen z důvodu zajištění výživy vzrůstajícího počtu obyvatelstva, ale také z důvodů mocensko-vojenských. Tyto důvody Hitler nevysvětluje příliš podrobně, z jeho spisu je však patrné, že podrobením Ruska a přilehlých států chtěl docílit vytvoření základny pro další mocenské výboje.
Šílená vize vyvraždění mnohamilionových „rasově méněcenných“ národů a osídlení nově dobyté půdy mělo v Hitlerově očích nezvratné morální oprávnění. Jeho „morální“ zákon vychází z přesvědčení, že „právo je v síle“.
Dále Hitler dospěl k závěru, že německý národ je ze všech nejstatečnější a nejhrdinnější a velmi často proléval zbytečně svou krev. Výsledky bojů byly vždy zmařeny pochybnou zahraniční politikou. Kritickým zrakem přehlížel vedoucí činitel NSDAP tisícileté německé dějiny, až našel tři události, které vynikají z krvavého moře jako trvalé plody německé zahraniční politiky. Byly to: kolonizace východní marky; získání a proniknutí na území na východ od Labe; organizace braniborsko-pruského státu. V prvém a druhém poznání pak shledává nejtrvalejší plody skutečných německých vítězstvích. Třetí počin pak vidí následovně: „Třetím úspěchem naší politické činnosti bylo vytvoření pruského státu a jím zapříčiněného pěstování výjimečných státních myšlenek, stejně jako německé armády, která byla přizpůsobena modernímu světu a měla formu sebezáchovného a sebeochranného pudu. Přeměna branné myšlenky v brannou povinnost národa byla provedena právě v pojetí tohoto nového státu.“
Dále Hitler shledává, že hranice z roku 1914 neznamenají zhola nic pro budoucnost německého národa, jelikož jediným skutečným cílem německé zahraniční politiky je získat národu novou půdu: „…Hranice z roku 1914 neznamenají pro budoucnost německého národa zhola nic. Nespočívá v nich ani záštita minulosti, ani síla pro budoucnost. Německý národ díky jim nezíská ani svou vnitřní celistvost, ani jimi nebude zajištěna jeho obživa…“
Nezbytnost prosazení „východní orientace“ je zvýšena existencí komunistického režimu v Rusku. To bylo totiž údajně přivedeno mezi civilizované národy jen díky vedoucí germánské vrstvě, která však byla vyvražděna a nahrazena „židobolševickou vládnoucí smečkou“. Sovětský režim v Rusku měl být pokusem Židovstva zmocnit se vlády nad světem. Prvním posláním Německa na své cestě k světovládě se tedy stalo vyvrácení takovéto „říše zla“.

5.11 NUTNÁ OBRANA JAKO PRÁVO

Poslední kapitola druhého dílu knihy Mein Kampf. Hitler v ní poukazuje na „fakt“, že vítěznými mocnostmi nehnulo pokání německého národa a jeho prosba o milost, a následně prohlašuje, že tyto smutné konce zbabělé politiky, která nešetřila cti německého jména, předvídal.
Hitler zde obvinil německé politiky, kteří „neprohlédli“ francouzské záměry rozložit říši ve svazek malých států. Tento záměr se Francii nakonec nepovedl proto, že ačkoli Německo válku roku 1918 prohrálo, ale jeho vojska stála hluboko na francouzském a belgickém území. Hitler otevřeně přiznává, že věří v nezvratný konflikt Německa s Francií.

„Osmnáct hrdinů, kterým jsem věnoval první díl mé knihy, bych chtěl na konci tohoto druhého dílu našim přívržencům a zastáncům našeho učení představit jako ony hrdiny, kteří se za nás obětovali s jasným vědomím. Musí spočívat v mysli všech těch, kteří by se svou nerozhodností jednání a svou slabostí chtěli vyhnout svým povinnostem. Povinnostem, které by oni plnili v nejlepší víře a do posledních důsledků. A mezi nimi bych chtěl zmínit také onoho muže, který jako jeden z nejlepších celý svůj život zasvětil probuzení svého a našeho národa, svou neústupností a myšlením, a konečně také svými činy: Dietricha Eckarta,“ tak končí Hitlerův „Můj boj“.

6. MEIN KAMPF DNES


Mein Kampf je aktuální i dnes. Neustále se stává předmětem četných diskuzí ať už ve škole, doma, v poslaneckých sněmovnách či na srazech neonacistů.
V minulých letech se stalo vydání knihy Můj boj nakladatelem Michalem Zítkem impulzem k novým sporům. Ke knize byl připojen i přebal (ve formě papírového proužku), na kterém bylo uvedeno, že kniha vychází v českém jazyce poprvé a že každý člověk má právo vědět, jak vypadala nacistická ideologie. Doslova se zde psalo: "Nikdo nepochybuje o tom, že nacismus je synonymem zla a že připravil o život desítky miliónů lidí." Na vydavatele bylo podáno trestní oznámení na základě tehdejšího znění § 260 trestního zákona o potlačování práv a svobod občanů. Zítka osvobodilo až rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. března 2005."

Obsahuje bohatou obrazovou přílohu.