1.	Psychologie postav jako zrcadlo Fuksova života

2.	Společné rysy hlavních postav

3.	Fakta o románu Pan Theodor Mudstock

3.	1 Fuksova inspirace

3.	2 Hlavní a vedlejší postavy

3.	2. 1 Theodor Mudstock

3.	2. 1. 1 Mudstockův vývoj

3.	2. 1. 2 Mudstockovo druhé já, stín Mon

4.	Fakta o románu Spalovač mrtvol

4.	1 Hlavní a vedlejší postavy

4.	1. 1. Koprfkingl

4.	1. 1. 1 Kopfrkinglovy „zastírací manévry“

4.	1. 1. 2 Postupné poodhalování masky zrůdnosti až po její odhození a Koprfkinglovo zbláznění se

4.	1. 2 „Ďábelský“ Willi

5.	Hlavní rysy originálnosti Fuksových postav

“3. Fakta o románu Pan Theodor Mudstock
Kniha vyšla roku 1963 jako prvotina již čtyřicetiletého Ladislava Fukse. Ve své době byla velmi pozitivně přijata, jak kritickou, tak i čtenáři, ačkoliv téma nebylo nikterak originální. Z knih s židovskou tématikou si připomeňme alespoň Démanty noci od Arnošta Lustiga nebo Romeo, Julie a tma Jana Otčenáška.

3. 1 Fuksova inspirace
Na konci 40.let vychází Život s hvězdou Jiřího Weilla, na kterého Ladislav Fuks pravděpodobně navazoval. Jistou paralelu mezi Životem s hvězdou a Panem Theodorem Mundstockem můžeme nalézt v tom, že obě hlavní postavy čekají na transport v osamění a ve strachu. Jak Roubíček, tak i Mundstock mají domácí zvířátko, které jim pomáhá snáze přežívat. Mudstock má svoji „slípku“( nebo holuba?). Roubíček má kocoura Tomáše. Obě tyto postavy o zvíře později přijdou. Dalším společným rysem s románem Život s hvězdou jsou imaginární dialogy. Roubíček je vede se svou nezvěstnou přítelkyní Růženou, Mudstock se svým stínem Monem. Roubíček i Mudstock se v průběhu knihy rozhodnou změnit z pasivních přihlížejících v aktivní jedince řídící vývoj svého budoucího života. Roubíček se rozhodne nenastoupit do transportu a Mundstock se rozhodne vypracovat metodu, která by mu mohla zajistit přežití v koncentračním táboře.

3. 2 Hlavní a vedlejší postavy
Vše, co se děje okolo Theodora Mudstocka, ať už reálné historické události nebo životní příběhy vedlejších postav vnímáme pouze očima hlavní postavy. Vedlejší postavy jsou statické, jakoby neměnné. Slouží spíše k našemu lepšímu pochopení Mundstockových vnitřních pochodů než ke své svébytné existenci, proto bych se v této seminární práci zaměřila převážně na Mudstocka a jeho stín, nazývaný Mon.
O vnější charakteristice postavy, se kromě jména, moc nedozvíme. Jediné čím nám autor trochu prozradí něco o vzhledu hlavní postavy, jsou narážky okolí na Theodorův dobře vypadající zevnějšek, poté co přijde na svou „metodu“. Není to však nic, čím by nám Ladislav Fuks dal najevo, zda má Mudstock hnědé nebo blonďaté vlasy. Je to spíš popis obecnějšího rysu, který bychom našli u každé postavy, která by se cítila vnitřně spokojená.

3. 2. 1 Theodor Mundstock
Román je románem jedné postavy, jak už napovídá sám název, Theodora Mundstocka. Bývalý židovský úředník, který žil docela normálním životem než přišla německá okupace.
Pan Theodor Mudstock je senzibilní, křehký a bojácný muž, jehož nesporně kladnou vlastností je láska k lidem a snaha pomoci. Nelze ho považovat za typ postavy- hrdiny, poněvadž taková postava vnímá realitu a nějakým způsobem s ní bojuje. Pan Mudstock se snaží od reality uniknout, ačkoliv se ho bolestně dotýká. Až v 10. kapitole, kdy při každodenní činnosti, zametání ulic, ze strachu před tím, že nestihne všechno zamést, přijde na svou metodu. Metodu, která mu má pomoci lépe se připravit na transport a následný život v koncentračním táboře. Od 10. kapitoly se bojácný Mundstock zbavuje své pasivity a stává se z něj „hrdina“. Alespoň v očích jeho okolí, kdy doslova ožije a na tváři se mu neustále objevuje úsměv. Když má, co dočinění s Němci, usmívá se na ně. Kovalčík jeho úsměv nazývá „falešným osvícením“.

3. 2. 1. 1 Mudstockův vývoj
Mudstock se vyvíjí od ustrašeného a bojácného muže, který si musí vzít uklidňující léky, když jde ke Šternům na návštěvu, aby je dokázal s chladnou myslí přesvědčit o lži. Změna jeho výrazu v obličeji, ale i na duši začíná v době, kdy přijde na svou metodu a začne na ní úpěnlivě pracovat. Slovo postup se v knize objevuje již dříve než v10. kapitole, ale není nikterak rozvinut. Snad nám jen tím autor chce naznačit, že dojde k nějaké změně. Od počátku důkladného připravování metody se na tváři pana Mudstocka rýsuje úsměv značící vyrovnanost a snad i pohrdání Němci. Vývoj hlavního protagonisty lze sledovat na poznámkách Šternových k jeho fyzickému vzhledu. Paní Šternová se k Mudstockovu fyzickému stavu vyjádří takto:,,…Jen byste se měl zrekreovat na těle. Copak jste zapomněl, že k člověku patří taky tělo? Ta bledost,“ zatřepala dlaněmi před svým stejně bledým obličejem, „nespíte snad dobře?“ Už o padesát stránek dál lze na Mudstockově zjevu pozorovat změnu, o které se dozvíme z dialogu se sousedkou, která ho chválí, jak najednou vypadá dobře. Mundstock si od 10. kapitoly začne uvědomovat realitu, ale reaguje na ni absurdním způsobem. Když se u něj staví mladík s předvolankou k transporut, Mudstock má na tváři přímo „nadpozemský“ úsměv. Mladík je z toho natolik překvapen, že předá předvolánku a uteče.
Mudstockův vývoj je dovršen při jeho umírání. Cestou na shromaždiště transportů se striktně drží své metody, kufr přehazuje z ruky do ruky po deseti krocích, když v tom si náhle uvědomí, že to zkazil. Právě ve chvíli, kdy chce svou chybu napravit a kufr přehazovat z ruky do ruky už po pěti krocích je sražen německým autem a umírá. V posledních vteřinách svého života u něho dojde k prozření: „…Bože, co se to stalo, vykřikne v jeho hlavě, co jsme to dělali, že jsme jen nacvičovali, vždyť jsme se snad opravdu nemohli na všechno připravit, vždyť to všechno asi byl nějaký můj omyl, vždyť já jsem se v tom asi velice zmýlil…“ Poslední výkřik, který se mu vydere z úst je volání Šimona. Nazývá ho stejně jako svůj stín Monem. Chtěl Šimonovi pomoci tím, že mu předá svou metodu a zjistil, že ani tím mu nemůže pomoci."