1.	O autorovi knihy

2.

Úvod

3.	Úvod knihy

4.	Nerovnost a chudoba

5.	Typy nerovnosti

6.	Kdo jsou chudí

7.	Proč jsou lidé chudí?

8.	Deprivace – život v chudobě

9.	Podoba chudoby a vztah společnosti k chudobě v preindustriální Evropě

10.	Prameny novodobého pohledu na chudobu

11.	Koncepty chudoby

12.	Měření chudoby

13.	Welfare State: jak zacházet s chudobou a chudými

14.	Občanská společnost a chudoba

15.	Kultura bídy a třída deklasovaných

16.	Institucionalizace chudoby v Čechách po roce 1989

17.	Odezva společnosti na zviditelnění chudoby

18.

Závěr

“Koncepty chudoby

Na začátku kapitoly autor upozorňuje na fakt, že neexistuje vědecká definice chudoby o které by se dosáhlo obecné shody a ani neexistuje jediný přijatelný způsob měření. Existují 4 základní diskursy chudoby - byrokratický ( zde jde hlavně o určení hranice chudoby), moralistický (V jakém vztahu jsou chudí vůči vlastní chudobě?), akademický (chápe chudobu jako důsledek společenských mechanismů) a diskurs samotných chudých (Jak překonat chudobu a vlastní bezmoc?).
Zjednodušeně řečeno autor ukazuje různost pohledů na chudobu. Jedním z těchto pohledů je Absolutní koncept, ve kterém jde o potřeby těch, kdo jsou chudí a ne o jejich výdaje ve vztahu k lidem, kteří nejsou zasaženi chudobou. Autor konstatuje, že absolutní přístup k chudobě má relativistický prvek, který je dán strukturou zboží , jenž je historicky podmíněná. Pro relativní definici chudoby je zapotřebí najít absolutní jádro, aby se snadněji dala chudoba odlišit od pojmu nerovnosti.
Dalšími koncepty, které stojí za zmínku jsou přímé a nepřímé koncepty či subjektivní a objektivní koncepty.
Podle mého názoru jde o kapitolu, která je obsahuje pouze základní definice a zasloužila by si větší rozsah. Většina věcí, které jsou v kapitole se dají logicky odvodit.


Měření chudoby

V této kapitole nás autor upozorňuje na to, že chudobu jako takovou nelze změřit, ale měřitelné jsou pouze její koncepty a to pouze za pomoci určité metodologie. Mareš upozorňuje, že je nezbytné odlišit analytickou hranici chudoby a politické existenční a sociální minimum. Toto odlišení má nejen sociologický, ale i politický význam a s tím souvisí řada závažných otázek.
Hlavním předmětem všech debat je poměr mezi zajištěným životním minimem a minimální mzdou.
Podle mého názoru nejdůležitější metodu měření Mareš nazývá „ Koš zboží“, který podle jeho slov spočívá v generování seznamu minimálních potřeb pro domácnosti různé velikosti a to za pomoci kalkulace minimálních nákladů nutných k jejich uspokojení.
Za velmi zajímavou podkapitolu považuji „ Měření deprivace“, kde mě velmi zaujalo Townsendovo rozdělení materiální a sociální deprivace.
Pokud shrnu tuto kapitolu, tak jde spíš o ekonomickou studii s mnoha statistickými údaji a analýzami. Tato kapitola je velmi vhodná pro studenty ekonomie jako studijní materiál. Autor by se v této kapitole neměl tolik zaměřovat na statistické údaje, ale spíše na teoretickou stránku.

Welfare State: jak zacházet s chudobou a chudými

Odjakživa je solidarita, soucit se slabšími jedinci a skupinami něco s čím se společnost vyrovnává. Kulturní antropologie zmiňuje termín reciproční altruismus, který velmi zjednodušeně řečeno vychází z přísloví: „Nečiň jiným to co nechceš, aby činili oni tobě.“. Jak autor uvádí, jednou z prvních zmínek o tomto problému najdeme v Bibli a to konkrétně v Knize Rut. Tato část je knihy je, jak sám autor uvádí, historická přehledová stať, která má za úkol ukázat výhody a nevýhody sociálního státu pro chudé. Ukazuje jednotlivé formy péče o chudé (ať už se jedná o sociální dávky, horizontální či vertikální distribuci). Velmi praktický mi přijde Selektivní princip, kdy není sociální pomoc poskytována všem, ale zkoumá se např. finanční poměry v rodině či snaha vymanit se z dané situace. Samozřejmě tento způsob není vždy úplně spravedlivý ke všem, ale kdyby stát měl dávat všem veškeré dávky bez přezkoumání oprávněnosti, mohlo by se stát, že už nezbudou finanční prostředky pro řešení ostatních závažných problémů."