1.

Předmluva

2.	Obsah knihy

2.1.	Úvodem: Jde o rozum

2.2.	Společnost zdvořilých byrokratů

2.3.	Stát, který rozbil svůj základ

2.4.	Společnost, která neví, co slaví

2.5.	Homo sapiens a jeho rituály

2.6.	Podivné osudy organizací

2.7.	Společnost jako nezamýšlený důsledek

3.

Závěr

Úryvek:
"Společnost zdvořilých byrokratů

V žádné společnosti nemají všichni stejná práva rozhodovat o životě kolem sebe, ale jde společnosti rozdělit podle toho, jaký dojem budí ve svých členech.
Dříve bylo běžné jednat naprosto nepokrytě. Panovník měl kvůli vzdálenostem a rozdrobenosti území velmi omezenou moc. Prosazoval tedy právo silnějšího. Prototypem vládce byl válečník, který kolem sebe dokázal shromáždit a udržet si družinu. Vladaři se velmi často a rychle střídali. Ať už kvůli mocenskému soupeření jiných rodů, zemí nebo kvůli různým druhům katastrof jako byly například morové rány.
Kolem 15. a 16. století se tento model začíná měnit. Dobu nestability prolamují knížecí dvory, které už dokázaly kontrolovat větší počet lidí díky úředníkům a žoldnéřům, které si platily. Tito lidé se na dvoru stali postupně závislí, zvykli si na určitou míru přepychu, kterou život na vesnici rozhodně nezaručoval. Tehdy byl také zaveden sytém pravidelných daní, které sloužily na obživu dvora- ne jako dříve, kdy se daně vybírali pouze nárazově, podle nutnosti. Od moderního státu se tento liší pouze formou vlády- monokracií- knížecí stát byl majetkem jediné osoby. Kvůli tomu se mění i chování u dvora. Těm, kteří usilují o moc či vliv, už nestačí pouhá surovost a násilí. Stávají se z nich dvořané, po kterých se vyžaduje patřičné chování, chtějí-li uspět. K tomuto chování se velmi rychle přidaly intriky, pokrytectví i korupce. Velkou roli v tomto ohledu hraje i to, jak lidé kontrolovali své jednání a stále dále se posouvali hranice únosného chování. Lidé se naučili se stydět za tělesné projevy a poznali trapnost, jak tvrdí N. Elias. Začalo záležet na názoru dvora o každém účastníku veřejného života- ovlivňuje jeho kariéru. Tento způsob života se postupně rozšiřoval na stále širší společenské vrstvy. Takže se tedy i běžní lidé ucházejí o přízeň úřadů- novodobých dvorů.

Dále Keller rozebírá pojem byrokracie. Snaží se ho očistit od negativního nádechu, který v něm dnes zaznívá. Byrokracie začala vyvíjet se vznikem úřadů a potřebou evidovat stav majetku. V podstatě neexistovalo rozdělení na věci soukromé a věci veřejné. Vladaři se potýkali se potýkali s feudální rozdrobeností- mohli si udržet jen omezeně velké území, aby si na něm zachovali stálý vliv, o který je mohli připravit i jejich vlastní úředníci.
Proces, který právě toto zastavil se nazývá byrokracie. Plně se rozvinul se vznikem knížecích dvorů, kdy vladaři zavedli trvalou kontrolu úředníků. Byrokracie tedy slouží ke kontrole úředníků. Z úřadů se vydělila osobní moc ( získal tak jakousi legitimitu)- odlišili se příjmy osobní od příjmů „státních“.Úředníci se stali závislými na příjmech, které jim uděloval jejich panovník. "