1.

Úvod

2.	Základní témata a problémy

2.1.	Historie školství

2.2.	Výzkumy názorů veřejnosti na školy a vzdělávací zařízení

2.3.	Očekávání rodičů vztahující se ke škole a k učitelům:

2.4.	Očekávání učitelů vztahující se k rodičům

2.5.	Modely spolupráce školy a veřejnosti

2.5.1.Rakouský model

2.5.2.

Americký model

2.5.3.

Příručka pro rodiče

2.6.	Jak jednat s rodiči

2.6.1.

Uvítání a první kontakt

2.6.2.

Věcné jádro rozhovoru

2.6.3.

Domluva na jednotlivých krocích řešení

2.6.4.

Závěr jednání

2.7.	Spolupráce školy s rodiči a veřejností

"Americký model

Další dva semináře se pokusily předestřít před účastníky možnosti a úlohu spolupráce mezi školou, rodiči a veřejností vůbec v americkém školském systému, který v této oblasti nabízí mnohaleté a bohaté zkušenosti. První, nazvaný „Učící se škola - americká škola z pohledu metod a stylů výchovy a výuky, procesu hodnocení, sebeevaluace aj.“ a připravený ve spolupráci s Velvyslanectvím USA a J. William Fulbright Commission, představil americké školství v systémové rovině a srovnal práci a atmosféru na české a americké střední škole z pohledu účastníků Fulbrihtova programu, tedy učitelů majících osobní zkušenost s výukou jak na české, tak i na americké střední škole.

Na semináři o svých zkušenostech a postřezích hovořily Zuzana Stiborková z gymnázia Nad Alejí v Praze 6, Ivana Chmelařová, středoškolská učitelka na gymnáziu v Liberci, Hana Sedláková, která jako studentka absolvovala roční stáž na střední škole v Dodgeville High School a Cynthie Rieben, středoškolská učitelka na W. T. Woodson High School ve Virginii, jež strávila svůj roční výměnný pobyt na gymnáziu v Olomouci–Hejčíně. Doplnil je profesor E. Kifer z Univerzity v Kentucky, který představil systém evaluace a hodnocení v americkém školství a roli testů v hodnocení kvality školy.

Druhý seminář byl případovou studií Mezinárodní školy v Praze (ISP). Přestože se jedná o školu, která není úplně typickým obrazem amerického školství, seminář vedený Karen Ercolino, komunitní koordinátorkou školy, poskytl v rovině spolupráce mezi školou a veřejností dostatečný přehled o rysech a povaze této spolupráce v pojetí americké školy.
Americké školy naplňují to, čemu se někdy říká „komunitní rozměr“ – svou úlohu rozvíjejí ve vzájemných interakcích s okolím, které je obklopuje, s lokalitou v níž působí, v rámci komunity, jejíž jsou součástí. V americké škole staví na principu, že rodiče, učitelé i žáci jsou rovnocennými partnery, kteří mají své role, které musí hrát, aby partnerství a spolupráce fungovaly. V souvislosti s tím je třeba zmínit zásadu, že ve vnímání školy může být každé dítě vzděláváno. Pro školu je pak důležité, aby usilovala o vtažení rodičů, protože každé dítě se učí svým způsobem a rodič tak může pomoci dítěti vzdělávat se a zároveň tak pomáhat škole naplňovat její záměry."