I. Koncepce

1.	Koncepce českého ošetřovatelství

2.	Vymezení oboru ošetřovatelství

3.	Filozofie ošetřovatelství

4.	Pojetí moderního ošetřovatelství

4.1	Úloha sestry

4.2

Cíle

4.3	Aktivní ošetřovatelská péče

4.4	Faktory limitující realizaci aktivní ošetř. péče

II. Sebekoncepce, sebeúcta

5.	Pojmy sebekoncepce, sebeúcta, sebevědomí

6.	Složky sebekoncepce

6.1	Obraz těla

6.2	Výkon role

6.3	Osobní identita

6.4

Sebeúcta

7.	Faktory ovlivňující sebekoncepci a sebepojetí

7.1	Biologicko-fyziologické faktory

7.2	Psychicko-duchovní faktory

7.3	Sociálně-kulturní faktory

7.4	Faktory životního prostředí

8.	Zachování si sebeúcty a její význam

9.	Ošetřovatelský proces

9.1	Ošetřovatelská anamnéza

9.2	Ošetřovatelská diagnostika

9.3	Ošetřovatelská intervence

"Sebekoncepce a sebeúcta v ošetřovatelském procesu
- každý člověk si v průběhu života vytváří určitou představu sama sebe
- představa vychází ze sebepoznání, sebehodnocení, hrdosti, sebeocenění
- pozitivní sebekoncepce a vysoký sebeúcta jsou výsledkem složitého bio-psycho-sociálního vývoje člověka
- máme-li rádi sami sebe, jsme schopni mít kladný vztah k druhým lidem a vytvářet s nimi dobré interpersonální vztahy
- pojem sebekoncepce a sebeúcta – jsou blízké u nás častěji používanému pojmu – sebevědomí
- zdravé sebevědomí se tvoří postupně od raného dětství, je nezbytné pro duševní zdraví, umožňují člověku lépe se orientovat v náročných životních situacích
- nemoc zasahuje oblast sebekoncepce a sebeúcty
- neschopnost vnímat sám sebe, neschopnost mít se rád je velkou překážkou v náročných životních situacích
- narušená sebekoncepce je spojena s pocity bezcennosti, beznaděje, bezmocnosti, s pocity nespokojenosti se sebou samým, nenávist vůči sobě i jiným lidem
- zdravotníci by měli svým jednáním sebeúctu podporovat
- devalvačním jednáním přisuzují nemocnému submisivní roli člověka zcela závislého na zdravotnících, pasivního a neschopného o něčem rozhodovat
- základní povinnost sestry – identifikace osob s negativní sebekoncepcí nebo nízkou sebeúctou a následná pomoc při vytváření pozitivního pohledu na sebe samého
- důležitá je i sebekoncepce sestry, ta která má problémy se sebou, se vztahem k sobě samé, s přiměřeným uspokojováním vlastních potřeb, bude mít problémy s uspokojováním potřeb nemocného
Složky sebekoncepce
- pojmy sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekoncepce, sebeúcta, respektování sama sebe, sebecit – se často vzájemně zaměňují
- sebekoncepce – kognitivní složka systému ego = sebekoncepce je to, jak vidím, vnímám sám sebe
- sebeúcta – emocionální, afektivní složkou systému ego a vyjadřuje emocionální vztah k sobě, co si o tom, jak vnímám, myslím
- celková sebekoncepce – vyjadřuje názory a dojmy, které si jedinec vztahuje sám na sebe, komplexní popis vymezující názory a pohledy člověka ne svět, některé tyto pohledy mají komplexní povahu, jiné se vztahují k osobnostním vlastnostem člověka
- jádro sebekoncepce – názory, dojmy, přesvědčení o sobě samém, které jsou pro dotyčného nejdůležitější
- dojmy a názory, které jsou méně významné, stojí na periférii
- nelze přesně určit a rozlišit, které názory jsou jádrem a které stojí na periférii – zde jsou určující postoje jednotlivce a jeho hodnotový systém"

Materiál ke státní závěrečné zkoušce z předmětu ošetřovatelství.