Úvod
Teoretická část

1.

Disociace

1.1	Definice disociace

1.2	Disociace a trauma

1.3	Disociace a represe

2.	Disociativní poruchy

2.1	Koncepce disociativních poruch

2.2	Disociativní poruchy, akutní reakce na stres a PTSD

2.3	Teorie disociativního kontinua

3.	Disociativní amnézie

3.1	Vybrané teorie disociativní amnézie

4.	Disociativní fuga

5.	Depersonalizační porucha

5.1	Depersonalizační porucha a trauma

5.2	Depersonalizační porucha a schizofrenie

6.	Disociativní porucha identity (DID)

6.1	Koncepce osobností

6.2

Etiologie

6.2.1

DID jako důsledek CAN

6.2.2

Trauma a DID: Teoretické modely

6.2.3

DID jako důsledek zanedbávání

6.2.4

Vliv rodiny na rozvoj identity

6.2.5

Předstíraná DID a forenzní poznámky

6.2.6

DID jako iatrogenní produkt terapie

6.3	Typy osobností

6.3.1

Rozdíly mezi osobnostmi

6.3.2

Switching

6.4	Klinický obraz

6.5	Nespecifické příznaky DID

6.5.1

Sebepoškozující chování

6.5.2

Disociativní symptomy

6.5.3

Extenzivní komorbidita

6.5.4

Paranormální jevy

6.5.5

Psychotické příznaky

6.6	Specifické příznaky DID

6.6.1

Amnestická okna

6.6.2

Sekundární znaky DID

6.7	Stručná historie DID

7.	Disociativní porucha jinak nespecifikovaná (DDNOS)

8.	Možnosti měření disociace

8.1	Dotazník DES

8.1.1

DES skóre u pacientů s diagnózou schizofrenie

8.2	Interview DDIS

8.2.1

Pravidla pro vyhodnocování DDIS

8.2.2

Orientační profil pacientů s diagnózou DID

8.3	Dotazník PANSS

9.	Prevalence disociativních poruch

9.1	Prevalence disociativních poruch v běžné populaci

9.2	Prevalence disociativních poruch mezi psychiatrickými pacienty

9.3	Prevalence disociativních poruch mezi pacienty s diagnózou schizofrenie

10.	Paranoidní schizofrenie

11.	Disociace a schizofrenie

11.1	Model 1: Disociace a schizofrenie jako produkt traumatu

11.1.1

Stres-diatéza model schizofrenie a jeho vztah k disociaci

11.1.2

Prevalence CAN u pacientů s diagnózou schizofrenie

11.1.3

Trauma a pozitivní příznaky schizofrenie

11.1.4

Interpersonální trama a neurobiologické změny

11.1.5

Revize stress-diatéza modelu

11.2	Model 2: Disociace a schizofrenie jako překrývající se fenomény

11.2.1

Disociativní typ schizofrenie

11.2.1.1

Disociace a trauma u pacientů s diagnózou schizofrenie

11.2.2

Disociace jako inherentní součást schizofrenie

11.2.3

Disociativní příznaky jako projev schizofrenie

11.3	Model 3: Disociace jako reakce na trauma schizofrenie

11.3.1

Trauma schizofrenie

11.3.2

Traumatické důsledky schizofrenie

11.3.2.1

Negativní sociální důsledky schizofrenie

11.3.2.2

Schizofrenie a sklon k viktimizaci

11.3.2.3

Predispozice k schizofrenii a sklon k viktimizaci

11.3.2.4

Traumatický rozměr současné psychiatrické péče

11.4	Model 4: Disociace jako podklad schizofrenie

11.4.1

Disociace jako podklad pro psychotické příznaky

11.4.2

Disociace jako zdroj a předmět bludného zpracování reality

11.5	Model 5: Disociace a schizofrenie jako nezávislé fenomény

11.5.1

Komorbidita

11.5.2

Nevhodně zvolená diagnóza schizofrenie

Empirická část

1.	Cíle výzkumu

2.	Hlavní výzkumná otázka

2.1	Vedlejší výzkumné otázky

3.

Hypotézy

4.	Výzkumný soubor

4.1	Demografické charakteristiky výzkumného souboru

5.	Použité nástroje

6.	Metody sběru dat

7.	Vyhodnocování dat

8.

Výsledky

8.1	Psychometrické vlastnosti české verze DDIS

8.1.1

Konstrukce české verze DDIS – obsahová validita

8.1.2

Reliabilita

8.1.3

Souběžná validita

8.3	Výsledný profil DDIS výzkumného souboru

8.4	Prevalence CAN

8.5	Prevalence disociativních poruch

8.5.1

Kazuistiky

8.6	Spolehlivost dotazníku DES jako screeningového nástroje

8.7	Výsledné hodnoty v dotazníku PANSS

8.8	Vztah mezi CAN a pozitivními příznaky schizofrenie / disociací

8.9	Vztah mezi disociací a pozitivními příznaky schizofrenie

9.

Diskuze

9.1	Prevalence disociativních poruch

9.2	Diferenciálně diagnostické úvahy

9.3	Psychometrické vlastnosti české verze DDIS

9.4	Poznámky k administraci DDIS

9.5	Spolehlivost dotazníku DES jako screeningového nástroje

9.6	Prevalence CAN

9.7	Disociace a schizofrenie

10.

Závěr

"Pojem disociace se poprvé objevuje v díle Psychologické automatismy Pierra Janeta roku 1889 . Disociace, respektive disociativní porucha identity je však studována pod jinými názvy (disoluce, disagregace, dvojitá osobnost, co-conscious) mnoha dalšími významnými představiteli psychologie a psychiatrie konce 19. a začátku 20. století (např. Alfred Binet, Jean-Marin Charcot, Wiliam James, Sigmund Freud, Boris Sidis, Morton Prince). (podrobně viz Elenberger, 1970; Putnam, 1989; Ross, 1997; Scharfetter, 2001; Bob, 2002)
Hned zkraje je třeba si proto uvědomit, že koncepce disociace vznikala v historické epoše, které vévodily psychologické teorie asocianismu týkající se logiky sdružování představ (Gainer, 1994). Disociace pak představovala selhání tohoto procesu, oddělení a nedostupnost jistých představových skupin. Disociace jednoduše znamenala opak a zmaření asociace, byla to dis-asociace.
Toto rané pojetí má velmi blízko i k moderním definicím. DSM-IV definuje disociaci jako „narušení obyčejně integrovaných funkcí vědomí, paměti, identity a percepce vnějšího prostředí“ (APA 1994: 477). Podobně Spiegel a Cardeňa (1991) definují disociaci jako „strukturální separaci duševních procesů (např. myšlenek, emocí, konání, paměti a identity), které jsou obvykle integrovány.“ Disociace je tedy chápána jako psychopatologický proces, který narušuje jednotu vědomí, jež normálně integruje různé psychické funkce. Během disociace, která se v krajním případě manifestuje jako disociativní porucha identity, dochází k fragmentaci vědomí a nikoliv k odsunutí mentálního obsahu mimo vědomí (do nevědomí), jak je tomu v případě psychoanalyticky pojaté represe. (Steinberg, 1995)
Vedle aspektu oddělení a fragmentace bývá v definicích disociace zdůrazňována také autonomie a integrita odštěpených částí. Disociace je „proces, pomocí něhož se koordinovaný soubor činností, myšlenek, postojů a emocí stává oddělen od zbytku osobnosti a funguje nezávisle (…) myšlenky nebo vzpomínky, které produkují úzkost jsou odštěpeny od vědomí (…) každý disociovaný aspekt si uchovává svou integritu“ (Reber 1985: 208-209, cit. dle Steinberg, 1995).
V širokém slova smyslu je disociace dávána do souvislosti s mnoha různorodými fenomény jako jsou např. hypnoidní stavy, denní snění, absorpce, trans, somnabulismus, psychogenní neepileptické záchvaty, mimotělní zkušenosti (out-of-body experience) nebo zážitky blízkosti smrti (near-death experience) (Dorahy a van der Hart, 2007; Putnam, 1989; Bob et al., 2002a). V této práci budu převážně vycházet z užší, výše uvedené definice APA, která chápe disociaci jako narušení integrace různých funkcí (v závorce). Práce je věnována disociativní amnézii (paměť), disociativní fuze (paměť, identita), depersonalizaci (identita, vědomí), derealizaci (percepce vnějšího okolí) a disociativní poruše identity (vědomí, identita, paměť)."

Tato práce obsahuje schémata, tabulky a grafy. Čistého textu v práci je cca 86 stran.