Úvod

1.	Finanční řízení podniku

1.1.	Financování podniku

2.	Kapitálová struktura podniku

2.1.	Optimalizace zdrojů

3.	Podnikové investice

3.1.	Členění podnikových investic

4.	Zdroje financování podniku

4.1.	Interní zdroje financování

4.1.1.

Financování ze zisku

4.1.2.

Odpisy

4.1.3.

Ostatní vlastní zdroje

4.2.	Externí zdroje financování

4.2.1.

Financování z vlastních zdrojů

4.2.2.

Financování z cizích zdrojů

4.2.2.1.

Dlouhodobé a střednědobé úvěry

4.2.2.2.

Krátkodobé úvěry

4.2.2.3.

Zvláštní formy financování

4.2.2.4

Dotace

5.

Závěr

"4.2.2.2.5 Krátkodobé bankovní úvěry

Zdrojem financování, který je zatížen úrokem, je krátkodobý bankovní úvěr. Ten je také spojen s dalšími náklady, mezi které patří například poplatky za správu úvěru, za vedení účtu aj. U bankovních úvěrů je rozhodující, zda daný bankovní subjekt vyhodnotí podnik jako vhodný pro čerpání.
Banky především zohledňují stávající bonitu klienta, dále je pro ně směrodatná právní forma podnikání a mezi další kritéria rozhodující pro oddělení risku patří velikost podniku.

Kontokorentní úvěr

Pokud má podnik u banky běžný (většinou je vyžadován podnikatelský) účet, může mu být k tomuto účtu poskytnut kontokorent, nebo-li čerpání do minusu. Poté se jedná o kombinaci běžného a úvěrového účtu. Kontokorent je poskytován v pohyblivé výši.
Banka spravuje účet klienta, v okamžiku, kdy nejsou ještě pokryty všechny, popřípadě dohodnuté platby, kreditním zůstatkem na účtu, automaticky tento nedostatek finančních prostředků doplňuje úvěrem a to až do výše tzv. úvěrového rámce, jehož výše je předem stanovena. Jelikož je rozdíl mezi cenou spravování debetních a kreditních položek na účtu, existují i rozdílné úrokové sazby.
Zpravidla banky sjednávají kontokorentní úvěry na krátkou (povětšinou 1 rok) dobu, ale v případě, že klient řádně splácí a plní všechny stanovené povinnosti, které má vůči bance, je mu automaticky kontokorent poskytnut na další období. Toto pravidlo má nespornou výhodu pro obě zúčastněné strany, banka „získává“ nadále klienta a ten přitom nemusí uzavírat novou smlouvu.
Forma kontokorentního úvěru je vhodným řešením otázky rezervy pro případy vyrovnávání výkyvů, které vznikají při běžném hospodaření. To souvisí také s již zmiňovanou nutností udržovat neustále určitou likvidní pozici podniku.
V případě, že je kontokorent prodloužen, stává se z něho po čase střednědobý prostředek financování. Navíc pokud podnik již předem kalkuluje s možností dalšího prodloužení, může být chápán jako zdroj pro financování oběžných aktiv, která jsou ve firmě vázána trvale.
Veškeré výhody, které v sobě kontokorent zahrnuje, jsou oceněny poměrně vysokým úrokem, který bývá zpravidla vyšší než u jiných úvěrových produktů. Navíc při překročení debetu je bankou účtován sankční úrok a banka není povinna umožnit výběr či odvedení plateb v případě, že je překročen úvěrový limit. V takových případech pak může dojít k prodlení klienta ve splátkách a následně se nutností hradit penále za opožděné platby apod.

Krátkodobá účelová půjčka banky

Nejjednodušší typ bankovního úvěru je krátkodobá účelová půjčka, jejíž parametry (způsob ručení, úroková míra), jsou stanoveny bankou dle míry rizika jednotlivých klientů.

Revolvingový úvěr

Pokud si podnik zřídí úvěr, který je neustále doplňován, mluvíme o revolvingovém úvěru. Banka s klientem sjedná dobu a výši, do které je opakovaně úvěr čerpán, splácen a doplňován. Tato možnost je oceněna vyšší úrokem a navíc za doplnění je hrazen další poplatek. Tento úrok je zpravidla zřizován na dobu delší jednoho roku a řadíme jej ke střednědobým prostředkům financování. "