1.	Předmět pedagogiky

1.1.	Struktura pedagogiky a vztah k jiným vědám

2.	Vymezení hlavních pedagogických pojmů

2.1.	Podstata a funkce výchovy a vzdělávání

2.2.	Pojem výchova v rozličných vymezeních

2.3.	Výchova v širším a užším slova smyslu

2.4.	Edukační procesy

3.	Znaky výchovy

3.1.	Intencionální výchova a funkcionální

3.2.	Sebevýchova a převýchova

4.	Význam výchovy ve vývoji člověka

4.1.	Podmínky výchovy

4.2.	Formativní činitelé, kteří mají vliv na utváření osobnosti

4.3.	Subjektivní (fyziologické a psychické) a objektivní (sociální) podmínění výchovy

5.	Struktura výchovy

5.1.	Společensko-historická podmíněnost výchovy

6.	Cíle výchovy

6.1.	Funkce výchovných cílů

6.2.	Struktura výchovných cílů

7.	Faktory výchovy. Sociální podmínky výchovy

7.1.	Formativní činitelé, kteří mají vliv na utváření osobnosti

7.2.	Subjektivní (fyziologické a psychické) a objektivní (sociální) podmínění výchovy

8.	Formativní činitelé, kteří mají vliv na utváření osobnosti

9.	Vychovatel

9.1.	Funkce vychovatele

9.2.	Požadavky a podmínky na výkon profese

10.	Vychovávaný

10.1.

Fyzické a psychické předpoklady

10.2.

Různá pojetí vychovávaného

11.Výchovný proces

11.1.

Etapy výchovného procesu z hlediska metodického

11.2.

Etapy výchovného procesu z hlediska ontogeneze

11.3.

Podmínky výchovy

11.4.

Formativní činitelé, kteří mají vliv na utváření osobnosti

11.5.

Subjektivní (fyziologické a psychické) a objektivní (sociální) podmínění výchovy

12.	Prostředky výchovy

12.1.

Principy výchovy podle Bohumíra Blížkovského

13.	Formy výchovy a jejich charakteristika

13.1.

Dělení forem výchovy dle V. Jůva a V. Jůva, 1995

14.	Metody výchovy (diagnostické, výchovně – vzdělávací, výzkumné)

15.	Současná školská soustava u nás, její vývoj a transformace po roce 1990

17.	Rodina (Funkce, vývoj, modely)

17.1.

Problémy současné rodiny ve výchově dětí

18.	Metodologie pedagogiky

19.	Alternativní pojetí výchovy a vzdělávání

19.1.

Ideje vybraných pedagogických směrů

19.1.1.

Klasické pedagogické směry (do reformního období 30. let minulého století)

19.1.2.

Současné pedagogické směry

"Formativní činitelé, kteří mají vliv na utváření osobnosti
g) vnější faktory – nezáměrné - vliv životního prostředí; záměrné – výchovné působení (škola)
h) vnitřní faktory – nezáměrné – neuvědomělé utváření životními zkušenostmi a vrozenými a získanými vlastnostmi; záměrné – sebevýchova (uvědomělé sebeutváření)
k) funkcionální (nezáměrné) – nahodilé – reklama, rozhovor mezi dětmi, filmy, hádky
l) intencionální (záměrné) – výchova; každé působení není výchovné (př. řídící pracovníci), aby bylo intencionální působení výchovné, musí být zaměřeno na rozvoj osobnosti; utváření osobnosti – velkou roli hraje dědičnost (genotyp), prostředí, výchova

Subjektivní (fyziologické a psychické) a objektivní (sociální) podmínění výchovy
4. Fyziologické (biologické) podmínění výchovy
- patří mezi subjektivní (vnitřní) podmínění výchovy
- jde o předpoklady týkající se konstitučního typu, celkové tělesné zdatnosti a zdraví, anatomické uzpůsobenosti části těla, pohybové pružnosti
- řada potíží ve výchovném procesu je způsobena špatnou funkcí analyzátorů, tělesnými vadami, různým stupněm unavenosti
- tři složky osobnosti a možnosti jejich ovlivňování výchovou
g) oblast konativní (akční) – představována základními nervovými procesy (vzruch, útlum, reflexy, instinkty), je společná celé živočišné říši, fylogeneticky nejstarší
h) oblast emotivní (citová) – daná typem temperamentu, charakterem jeho fungování, ve fylogenetickém vývoji se objevuje později, vyznačují se jí nejvyšší živočichové a je již složitější
i) oblast kognitivní (rozumová) – stojí kvalitativně nejvýše, je nejsložitější a současně také nejtvárnější, jde o mozkovou kůru a procesy v ní probíhající, tato oblast je z fylogenetického hlediska nejmladší a je výsadou člověka

5.Psychické podmínění výchovy
- na základě výše charakterizovaných anatomicko fyziologických zvláštností se vyvíjejí psychické předpoklady (schopnosti)
- tento proces souvisí s tím, zda je vloha včas objevena a patřičně rozvíjena a vyvine se z ní určitá schopnost nebo zda zakrní, a toto odhalení a rozvíjení je záležitost výchovy a tedy pedagogiky
- nejsnazší a nejjednodušší je působení na složku rozumovou (kognitivní), která je kvalitativně nejvyšší a nejtvárnější a jejím prostřednictvím pak můžeme působit na utváření názorů
- náročnější a zdlouhavější je ovlivňování složky citové, kde jde o formování povahových vlastností (ve vztazích k lidem, práci, k hodnotám, k sobě samému), v této složce se názory transformují v přesvědčení (citové ztotožnění se s názorem)
- nejsložitější a časově nejnáročnější je ovlivňování složky konativní – utváření návyků, celkového jednání

6. Sociální podmínění výchovy
- souvisí s prostředím = prostor hmotné i duchovní povahy (materiální – budovy, vybavení, nemateriální – přístup ke vzdělání, školní klima)
- do prostředí spadá i společensko kulturní klima (vnější-objektivní determinanty)
- člověk se sociálním podmínkám přizpůsobuje (adaptuje se) – buď pasivně (připodobní se sám) nebo aktivně (zasáhne do prostředí, jež mu nevyhovuje)
- prostředí může
a) výchovný proces podporovat a usnadňovat
b) vytvářet jakousi neutrální kulisu
c) výchovné zásahy komplikovat, ba znemožňovat"

Práce obsahuje překlepy. Znění otázek 4, 7, 8, 11 se opakuje.
Práce kompilačního charakteru. Čerpá z: http://www.komunikace0306.net/statnice/Pedagogika.rtf.