1.

Úvod

2.	Pojem internet

2.1.	Umění a Internet

2.1.1.

Virtuální muzeum

2.1.2.

Příklady virtuálních muzeí ve světě

2.1.3.

Virtuální muzea ČR

3.	Pojem muzeum

3.1.	Světová muzea prezentovaná na internetu

4.	Česká muzea

4.1.	Projekty a programy využívané v muzeích

4.1.1.

CESik

4.1.2.

ProMus

4.1.3.

Bach ProMuzeum

4.1.4.

Projekt „Česká muzea“

4.1.5.

Mikrogalerie/iGalerie Moravské galerie v Brně

5.	Asociace muzeí a galerií České republiky

5.1.	Muzea na území hlavního města Prahy

5.1.1.

Muzea Prahy 1

5.1.2.

Muzea Prahy 10

5.1.3.

Muzea Prahy 2

5.1.4.

Muzea Prahy 3

5.1.5.

Muzea Prahy 4

5.1.6.

Muzea Prahy 5

5.1.7.

Muzea Prahy 6

5.1.8.

Muzea Prahy 7

5.1.9.

Muzea Prahy 9

6.	Turistický server CZECOT

6.1.	Vyhledávání turistických objektů

7.	Stanovení kritérií hodnocení webových stránek

7.1.	Kritéria pro úspěšný web

7.2.	WEB Design

7.3.	Psychologie návštěvníka webových stránek

8.	Dotazník – Analýza WWW stránek

8.1.	Schéma dotazníku – Otázky

9.	SWOT analýza

9.1.	Vyhodnocení dotazníku a doporučení

10.

Závěr

10.1.

Vyhodnocení průzkumu

10.1.1.

Negativní prvky

10.1.2.

Pozitivní prvky

10.2.

Doporučení do budoucnosti

"Virtuální muzeum

O existenci a budoucnosti virtuálních muzeích se zpočátku vedly živé diskuze. Například, zda nepřetáhnou návštěvníky, kteří tak z pohodlí domova obsáhnou prohlídku muzea, aniž by se do něho vypravili. Podobné obavy byly vedeny obecně s postupným rozšířením výpočetní techniky. Dnes na „svém“ PC sledujeme filmy – a nepřestali jsme do kin chodit, můžeme číst
v elektronických knihovnách – a neodložili jsme své oblíbené knihy, je nám umožněno na internetových stránkách přečíst jakýkoli denní tisk, aniž jsme přestali tištěnou podobu respektovat. Zkušenosti, především ze zahraničí ukazují, že obavy o ztrátu návštěvníka jsou liché. Zájem o autentické sbírkové předměty se nijak nevytratil. Návštěvnost „kamenných muzeí“ se
zvýšila a jedním z důvodů může být právě jejich prezentace na Internetu. Před „pokrokem“ a vývojem v jakékoli sféře nelze zavírat oči. Kdyby naši předchůdci učinili totéž, neměli bychom, např. elektronickou evidenci sbírek,
a jak nám nyní – když už jsme zvládli mnohé začátečnické nedostatky – je pomocníkem.
Virtuální muzeum bývá většinou chápáno jako muzeum fyzicky neexistující, tedy není umístěno v žádné budově, nespravuje žádné sbírky. Jako virtuální muzeum, se někdy označuje i prezentace sbírkových předmětů existujících muzeí. Tato muzea, ovšem častěji nabízejí ve svých webových prezentacích pouze různé virtuální procházky nebo prohlídky odlišných kvalit. Jde v podstatě o informační projekt, sbírku digitální dokumentace (textové i obrazové), k nějakému tématu. V té vypracovanější podobě obsahuje
i informace související a doplňující. Bohužel, se často na Internetu setkáváme pouze s galerií obrázků a textů, která nemá vlastnosti virtuálního muzea, ač je tak nazývána.
Možná jste se již shledali s konkrétní internetovou galerií nějakého muzea. Většinou se jedná o běžnou internetovou stránku, kde kromě textu najdete
i obrázky nebo krátké filmy, které si můžete na ploše svého monitoru prohlédnout, aniž byste museli cestovat například do Louvru za Monou Lisou. V lepším případě jsou tyto galerie řešeny tak, že připomínají skutečné prostory muzea a dovolují návštěvníkům procházet se mezi jednotlivými díly. Do určitého muzea se tak virtuálně můžete podívat ještě dříve, než se tam opravdu vypravíte. Má-li to být muzeum lákavé, musí se ve virtuální expozici pořád objevovat něco nového; buď vylepšováním stávajících exponátů nebo přidáním virtuálních výstav; jedním z exponátů je i sám proces digitalizace v muzeu.
O virtuálních muzeích, ať už v podobě digitalizovaných sbírkových fondů nejrůznějších kamenných muzeí, nebo v podobě čistě elektronických fondů vyvěšených na Internetu, se mluví již dlouho. Současné postmoderní okouzlení virtualitou, donutila některá světová muzea postoupit ještě o krok dál. Běžná virtuální muzea, obvykle prezentují své sbírky na Internetu v podobě speciálních webových stránek. Nedávno ale muzea pronikla i mimo naši běžnou realitu do virtuálních světů online her. Online hry jsou vlastně obrovskými smyšlenými světy, kde žijí a komunikují desítky lidí představovaných fiktivními postavami (avatary) , které ovládají přes obrazovky a klávesnice svých počítačů. Virtuální prostředí neumožňuje jen pohybovat se ve fiktivním elektronickém světě, ale i vytvářet jakékoliv objekty od židlí, domů až po věci, na které v normálním životě nenarazíte. Můžete měnit svoji vizáž nebo vylepšovat vlastní pohyb. Jednoduše řečeno, můžete si na svém pozemku postavit dům, ve kterém si návštěvník navlékne bílou halenku, kterou jste vyrobili, přivlastní si nový naprogramovaný pohyb, například tanec, dá si drink a párty může začít. Místo na párty ale můžete zajít třeba i do muzea."

Tato práce obsahuje mapku, tabulky a grafy. Čistého textu v práci je cca 32,5 strany.
Vyšší odborná škola informačních služeb.