1.

Úvod

2.	Autor díla a vztah k Bohu

3.	První část básně - zaměřeno na smrt

4.	Klíčové motivy básně

4.1.

Vesmír

4.2.

Čas

4.3.

Pohyb

4.4.

Řád

5.	Básnické a rétorické prostředky

5.1.	Personifikace

5.2.	Přirovnání

5.3.

Animizace

5.4.

Epiteton

5.5.

Anafora

5.6.

Apostrofa

5.7.

Exklamace

5.8.	Řečnická otázka

5.9.	Epanastrofa

5.10.

Epizeuxis

5.11.

Enumerace

5.12.

Enjambement

6.

Symboly

7.

Barvy

8.

Čísla

9.

Světlo

10.	Ostatní symboly

11.	Závěr - vlastní názor autora seminární práce

"ŘÁD
Celou básní prostupuje také motiv řádu, jakéhosi systému, který je stanoven Bohem a je nutné se jím řídit. Tedy nejen lidé, ale i příroda a vše ostatní tomuto řádu podléhá. Opět zde nacházíme motiv vesmíru; řád můžeme rozdělit na pozemský (střídání dne a noci, ročních období…) a vesmírný (pohyby planet, východ a západ slunce, hvězdy…):

Zde se dočteme hodin,
jak jsou rovně rozvržené,
jež spravuje Hospodin,
rovně od sebe vzdálené.

BÁSNICKÉ A RÉTORICKÉ PROSTŘEDKY

V celé básni najdeme velké množství tropů i figur, z nichž některé jsou typické pro barokní literaturu. Například metafora, která byla základním stavebním kamenem barokní poetiky, se zde objevuje velmi často. Ale na rozdíl od manýrismu, kde je podstatou metafory nejednoznačnost a zašifrovanost, zde je jejím záměrem zapůsobit na smysly.
Dvěma nejčastějšími metaforami, které můžeme v básni najít, je personifikace a přirovnání.

- personifikace:
Zase když měsíc vstoupí,
a slunce tělem zastíní,
dříve nežli odstoupí,
bývá zatmění bílední.
Když zatluče na dveře,
když se můj konec přivine,
hned jí tiše otevře,
do nebe duše poplyne.

- přirovnání:
Ach! Ten nebeský palác
jest jako ňáké lešení,…
Vidíš, že nebe dobré
jest jako sukno prostřené,…"