Úvod

1.	Metodika a cíle práce

1.1.	Cíle práce

1.2.	Objekt a předmět práce

1.3.	Postup práce a použité metody

1.4.	Struktura práce

2.	Lidská práva

2.1.	Proces globalizace a vývoj práva

2.2.	Univerzalizace versus regionalizace (relativizace)

2.2.1.

Vývoj univerzalizace lidských práv

2.3.	Mezinárodní lidsko-právní pakty

2.4.	Třetí svět v otázce lidských práv

2.5.	Kulturní relativismus

3.	Specifikace islámského práva a tzv. asijských hodnot

3.1.	Problematika islámského práva

3.2.	"Asijské hodnoty"

3.2.1.

„Asijský hospodářský zázrak a asijské hodnoty“

3.2.2.

Kulturní determinismus ve vztahu k „asijským hodnotám“

3.2.3.

Demokracie versus právo na rozvoj

3.2.4.

Historie vzniku „asijských hodnot“

3.2.5.

„Asijské hodnoty“

3.2.6.

„Asijské hodnoty“ a lidská práva

3.2.7.

Tzv. asijské hodnoty - hrozba pro univerzalitu lidských práv?

4.	Lidská práva ve vymezeném regionu Asie

5.	Lidská práva v Indii

5.1.	Indická ústava z 26. listopadu 1949

5.1.1.

Základním právům je věnován III. Oddíl indické ústavy (§ 12-35)

5.2.	Kastovní systém

5.3.	Důsledky plynoucí z kastovního systému

5.4.	Problém detailů

5.5.	Postoj mezinárodního společenství k porušování práv dalitů

5.6.	Shrnutí případové studie Indie

6.

Závěr

"Podle výsledků výzkumu je patrné, že nelidská praxe proti dalitům v nějaké formě existuje v 80 % studovaných vesnic. Nejrozsáhleji pak v soukromí a oblasti náboženské. V každé desáté vesnici není dalitům povoleno nosit nové šaty, sluneční brýle, používat deštníky nebo jezdit na kole. Nejvíce nestoudné praktiky souvisejí s nedotknutelností ve veřejné světské sféře v souvislosti s přístupem k vodním zdrojům a kremací. Ve skoro polovině zkoumaných vesnic, nemají dalité volný přístup k zařízením s pitnou vodou. Až 40 % škol praktikuje oddělení dětí, kdy nedotknutelní sedí a jedí odděleně. Dokonce v 1/3 vesnických zastupitelstev sedí dalitští zastupitelé odděleně od ostatních. Dalitům z 50 % vesnic není dovoleno vstoupit do domu člověka vyšší kasty nebo navštěvovat chrámy, do kterých chodí členové vyšších kast.

Ve společnosti dalitů jsou nejvíce utlačovanou skupinou dalitské ženy čelící vícero formám diskriminace. Jejich práva jsou omezena jednak tím, že jako „dalitky“ zaujímají nejspodnější příčku v kastovní hierarchii - z toho pramení množství omezení, a dále pak příslušností k nejnižší společenské třídě, což s umístěním v kastovní hierarchii úzce souvisí. Tyto ženy jsou většinou nevzdělané (77 % dalitských žen neumí číst ani psát) a tudíž vykonávají taková zaměstnání, která jim společenskou prestiž nepřinášejí, převážně jsou plně ekonomicky nesoběstačné.

Nižší postavení ženy v indické společnosti je dáno tradicí patriarchátu, která je pro hinduismus stejně jako nerovnost členů různých kast typická. Z toho vyplývá, že na dalitské ženy silně působí i třetí diskriminační faktor, a to příslušnost k ženskému rodu (gender). Za posledních padesát let došlo k mírnému zlepšení socioekonomických podmínek dalitských žen, avšak stále jsou jejich práva ve srovnání s nedalitskými ženami na velmi nízké úrovni.

Zdá se, že indická společnost v posledních letech velmi zapracovala na přístupu k ženám obecně. Například na první pohled by se mohlo zdát, že ve vysoké politice je žen dostatek. Zvolení P. Pátilové v roce 2007 prezidentkou Indie je považováno za vítězství žen ve snaze za jejich zrovnoprávnění. Proti tomuto tvrzení se však odmítavě staví množství organizací na podporu práv žen v Indii, které zdůrazňují, že vzhledem k celkovému počtu indických žen je jejich zastoupení v politických funkcích mizivé a hlavně limitované původem. Dále je pak upozorňováno na skutečnost, že získat si jako žena politické postavení je podmíněno příslušností k rodině, ze které daná žena pochází. Například historie nejsilnější indické politické strany – Indického národního kongresu (INC) je spojena s dynastií Néhru-Gándhí, přičemž současná „druhá“ nejvýše postavená žena Indie předsedkyně INC – Soňa Gandhí je toho důkazem.

Zatímco indické ženy z vyšších kast bojují za rovnoprávnost, ženy dalitů svádějí „každodenní boj o přežití“. Jsou diskriminovány, obtěžovány, připraveny o lidskou důstojnost a jejich možnosti jsou limitovány nedotknutelností, negramotností, chudobou a v neposlední řadě neschopností uplatnit se na trhu práce, což v konečném důsledku vede k nelidskému životu v bídě, který je pro ně tak typický. Žijí v neustálé obavě z toho, kdy budou napadeny, znásilněny nebo vzaty do otroctví. Nemají téměř žádné šance na změnu či alespoň zlepšení jejich postavení. Jakékoli pokusy o vystoupení z tohoto systému jsou nemilosrdně trestány. Dalitské ženy jsou nuceny vykonávat ty nejnečistější práce jako např. ruční čištění latrín.

V současné době je v Indii nejdiskutovanějším tématem souvisejícím s právy žen nelegální provádění potratů. Zjištění pohlaví nenarozeného dítěte a následné potraty plodů ženského pohlaví jsou v indické společnosti běžnou praxí. Tento trend vede k nepoměru v zastoupení mužů a žen v populaci. Podle výsledků z posledního sčítání lidí v Indii (2001) je poměr pohlaví – 933 žen na 1000 mužů a tento poměr se podle odhadů každoročně zvyšuje ve prospěch mužské části populace. Tyto znepokojivé informace přivedly indickou vládu k tomu, aby zpřísnila dohled nad prováděním nelegálních potratů. Zda se podaří tuto praxi omezit není v současném stavu možno předvídat."

Čistý text dosahuje cca 48 stran. Obsahuje tabulky a mapy.
Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.