1.

Úvod

2.	Diagnóza problému: incidence a prevalence sociálního problému, ukazatele zjišťování

3.	Příčiny vedoucí ke dlouhodobé nezaměstnanosti

3.1.	Ekonomické příčiny

3.2.	Sociální a kulturní příčiny

4.	Důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti

4.1.	Období pasivity

5.	Možná východiska a řešení

5.1.	Politika zaměstnanosti

5.2.	Nástroje sociální politiky

5.3.	Preventivní funkce

6.	Vlastní návrhy na řešení situace

"4 Možná východiska a řešení
Společnost požaduje, aby nezaměstnaný člověk neustával v aktivitě ani v případě opakovaných neúspěchů při hledání zaměstnání. To však neodpovídá realitě. Jak jsme si ukázali, tak po určité době (zpravidla 6 - 12 měsíců) přestává nezaměstnaný aktivně hledat zaměstnání. Adaptuje se na situaci nezaměstnanosti a volí některou životní strategii, která mu umožňuje udržet si psychickou rovnováhu a odolat negativním důsledkům dlouhodobé nezaměstnanosti. Od dlouhodobě nezaměstnaných osob se nedá do budoucna očekávat, že své chování a postupy změní.
Úřady práce nedisponují v současné době dostatečnou personální kapacitou na to, aby dokázaly řešit složité a kumulované problémy dlouhodobě nezaměstnaných jedinců. Důsledkem bývá skutečnost, že právě dlouhodobě nezaměstnaní docházejí na úřad práce nejméně často (někdy pouze jednou za 1-3 měsíce). Také jednání s nimi je na úřadu práce zpravidla velmi rychlé. Vzhledem k této praxi je zřejmé, že dlouhodobě nezaměstnaný člověk není nucen změnit zvolenou životní strategii a není ani v silách zprostředkovatelů poskytnout mu dlouhodobější individuální podporu, které by vedla k řešení jeho problémů a podstatně zvýšila šance na jeho uplatnění na tru práce.

Politika zaměstnanosti
Jako politiku zaměstnanosti označujeme opatření, která nabídku a poptávku na trhu práce ovlivňují bezprostředně a znamenají určité zpružnění přizpůsobovacích mechanismů na tomto trhu.
Současná politika zaměstnanosti ve vyspělých zemích světa opouští preferenci příjmové ochrany nezaměstnaných a stále více přechází na investování do lidského potenciálu, které se jeví jako vysoce efektivní záležitost. Do centra pozornosti vlád v oblasti politiky zaměstnanosti se dostává podpora nabídky práce v podobě její další kultivace (zvyšování kvalifikace pracovníků, rekvalifikační kursy, pracovní výcvik, různé formy doškolování apod.).

Zdrojem financování jednotlivých aktivit politiky zaměstnanosti jsou bud' vytvářené účelové fondy, založené na bázi pojištění v nezaměstnanosti (pojistné platí jak zaměstnavatelé tak zaměstnanci) nebo příslušné kapitoly státního rozpočtu.

Politika zaměstnanosti většiny vlád světa se orientuje na tyto cíle a úkoly:

• Zajišt'uje rozvoj infrastruktury trhu práce tím, že zabezpečuje zprostředkovatelské a informační služby. Zmiňovaná segmentace trhu práce totiž vyžaduje, aby vláda prostřednictvím určitých opatření v rámci politiky zaměstnanosti přispívala k lepší informovanosti o volných pracovních příležitostech a odstraňovala existující bariéry pro transakce na trhu práce.

• Podílí se na přípravě adaptabilní pracovní síly, která by byla schopná se lépe přizpůsobit potřebám trhu práce. Jde zejména o realizaci různých kvalifikačních a rekvalifikačních programů a kurzů.

• Vytváří příznivější podmínky pro územní mobilitu pracovních sil tím, že podává informace o volných pracovních příležitostech třeba v sousedních lokalitách, že vyplácí určité příspěvky v případě stěhování apod."

Čistý text dosahuje cca 9 stran. Obsahuje graf a tabulky.
Částečně čerpáno z: www.reintegra.cz/reintegra/images/ProblemNezamestnanosti_tisk.pdf.