1.	Úvod - zadání

2.	Blokové schéma stabilizovaného zdroje

3.	Transformátor

3.1.	Druhy transformátorů

3.2.	Hlavní části transformátoru

3.3.	Činnost transformátoru:

4.	Usměrňovač

4.1.	Druhy usměrňovačů

5.

Filtr

5.1.

Filtr RC

5.2.

Filtr LC

6.	Stabilizátor

6.1.	Dělení stabilizátorů

6.1.1.

Stabilizátory napětí

6.1.2.

Stabilizátory proudu

6.2.	Schéma zapojení stabilizovaného zdroje

6.3.	Výpočet jednotlivých prvků stabilizovaného zdroje

7.	Stabilizátor - návrh

8.

Filtr

9.

Můstek

10.	Transformátor

11.	Seznam použitých součástek

"Činnost transformátoru:

Přivedeme – li na primární cívku střídavé napětí U1, bude jí téci proud I1. Na sekundární cívce se indukuje napětí U2 a po připojení zátěže jí poteče proud I2. Jelikož má připojené napětí frekvenci 50 Hz, každou setinu sekundy proud od nuly stoupá na maximální hodnotu a opět klesá na nulu. Když tento proud přivedeme do primární cívky transformátoru, pak se magnetický tok Φ zvětšuje od nuly do maximální hodnoty a opět klesá do nuly. Následující setinu sekundy se děje totéž, jenže proud primární cívkou teče opačným směrem a tudíž i směr magnetického toku je opačný. Vytváří se tak proměnné magnetické pole. Při každém novém vzniku magnetického pole pronikne magnetický tok svými siločárami závity sekundární cívky a v ní indukuje proud. Z toho plyne, že střídavý proud umožňuje indukcí přenos energie z jedné cívky do druhé, aniž by tyto cívky byly propojeny.

Usměrňovač:
Střídavý proud , který se indukuje v sekundární cívce transformátoru nelze přímo použít k napájení zařízení s polovodičovými součástkami. Použitelný je pouze stejnosměrný proud, který ze střídavého umíme upravit. Musíme jej napřed usměrnit a právě k tomu slouží usměrňovač.

Druhy usměrňovačů:

Jednocestný usměrňovač – nejjednodušší zapojení usměrňovače. Do cesty střídavému proudu je vložena dioda, která propouští proud pouze jedním směrem. Pak proud prochází obvodem jen tehdy, jestliže je anoda diody vzhledem ke katodě kladnější. Tento druh usměrňovače je konstrukčně velmi jednoduchý, avšak nehodí se pro všechna použití. Usměrňovač s odporovou zátěží vytváří na zátěži pulsující stejnosměrné napětí. Pro některé účely toto napětí vyhovuje (nabíjení akumulátoru, sváření), ale ve většině případech nikoliv. Proto se užívá usměrňovače s kapacitní zátěží, který toto kolísání napětí snižuje. Při průchodu proudu diodou se nabíjí kondenzátor a po zbývající část periody kdy je dioda uzavřena je proud do zátěže dodáván kondenzátorem.

Dvoucestný usměrňovač – vhodnější průběh usměrněného napětí (proudu) získáme z dvoucestného usměrňovače . Ten však vyžaduje jiné uspořádání sekundáru, nebo čtyři diody při zachování jednoduchého vinutí. Jelikož se jedná o transformátor s vyvedeným středem, vytvoří se dvě napětí fázově posunuté o 180°. Dvě diody jsou souhlasně zapojeny ve dvou větvích. Pak při příchodu kladné i záporné půlvlně napětí protéká proud zátěží stejným směrem. Diody se střídají v činnosti a na zátěži vytváří odpovídající napětí. Při použití dvoucestného usměrňovače s kapacitní zátěží je napětí na zátěži opět méně zvlněno než při využití usměrňovače s odporovou zátěží. Stejně jako tomu bylo u jednocestného usměrňovače.

Můstkový usměrňovač – nejužívanější zapojení, které vyžaduje čtyři diody. Toto zapojení vystačí s jednoduchým sekundárním vinutím, které však musí mít větší průměr drátu než u předchozích usměrňovačů. Proud teče vinutím v obou půlperiodách."

Čistý text dosahuje cca 7 stran. Práce obsahuje tabulku, schémata a vzorce. Vzorce jsou vloženy jako grafické objekty.