1.

Úvod

2.	Počátky rekreologie u nás

3.	Rekreologie - definice

4.	Pasivní odpočinek

5.	Rekreologie - předmět zájmu

6.	Sport - představy o něm

7.	Proč nevznikla rekreologie dříve?

8.	Rostoucí význam volného času

9.	Změna hodnotových priorit

10.	Koncepce Abrahama Maslowa o hierarchii lidských potřeb

11.	Rekreace - vazba mezi vzděláváním, kultivací a volným časem

12.

Závěr

"A zde se tedy dostáváme k asi hlavnímu předmětu zájmu oboru rekreologie. Rekreologie si nedává za cíl pouhé podání námětů, či vytvoření programu, k obnovení pracovních sil jedinců, ale snahou je také, aby se rekreující se osoba zároveň také kultivovala, socializovala a učila se, jak lépe vnímat vnější svět. Nehledě na to, že správně voleným pohybem dochází také ke zlepšování zdravotního stavu. Pohybová aktivita tedy není cílem rekreace, ale pouze jeho prostředek a jejím pozitivním využitím se zabývá obor rekreologie.

Na světě je mnoho lidí, kteří si při slovu „sport“ představují různou směsici vrcholových sportovců a sportovní činnost je pro ně pouze snaha se na vrcholovou úroveň dostat. Například rodiče s takovými názory pak dávají své dítě sportovat, doufají v jeho úspěchy a když se ty potom nedostavují, může dojít i k přehnanému nátlaku na dítě. Však opravdový smysl toho, proč by měli rodiče dávat své děti do sportovních klubů a center, vidím já osobně spíše v tom, že jejich děti tam mohou zažít něco nového, poznají nové prostředí, získají informace z jiných odvětví lidských činností, ve skupinách poznají mnoho druhů lidí a mohou si zkusit, jak s nimi vycházet a hlavně se odreagují od rutinního průběhu školních dní. O prázdninách pak rodiče berou své děti na dovolené, na delší návštěvy k rodině a všelijak tvoří dětem prázdniny. To samé ovšem dělají i pro sebe a používají pro tuto činnost obecně vžité pojmenování, rekreace. Nebývá to, pravda, rekreace v plném smyslu, ale zrovna u těch dětí bývá vidět náznak snahy ze strany rodičů, aby to bylo pro jejich potomky prospěšné, aby poznali něco nového, jiného, cizího a tím získali nové dovednosti, zkušenosti, znalosti apod.

Vyvstává zde ale otázka, proč je tedy rekreologie tak něco nového! Proč nevznikla již dávno? Z vyprávění rodičů a prarodičů cítím, že to nebylo totiž potřeba. Oproti dnešní době bylo, zdá se, relativně bezpečněji. Děti se mohly volně pohybovat a nehrozil jejich únos, setkání s drogami, pedofilem, či jinými devianty. Nebyl strach z všemožných nemocí, rušného provozu, náboženských sekt ani únosů. Možná i tehdy, když si naši rodiče spokojeně hrávali venku, tyto všechny zastrašující okolnosti hrozily, ale protože se o nich nemluvilo v médiích, neměly rodiče strach a negativní živly ani nedostávaly tak velkou inspiraci ke své činnosti jako nyní. Doba se opravdu změnila! Rodiče slýchávají hrůzostrašné zprávy a právem se o své děti začínají více bát. Proto kdysi dávno stačily oddíly skautů, či pionýrů, a družstva sokolů a orlů pokrýt touhu po pohybu mladých lidí, ale nyní už jejich kapacity na toto nestačí. Je vidět, že společnost si žádá, a asi i bude stále více, aby její budoucí generace někde získaly základní návyky obecného sociálního cítění, které byly kdysi šířeny silnými rodinnými tradicemi spolu se sokolskými a jinými sdruženími. Přicházíme do období, kdy tradičnost rodiny velmi utrpěla silou kariérismu a kdy se na lidé začínají soustředit spíše na svou osobu, chtějí si více užívat, prožívat a věnovat vlastnímu volnému času. Proto rekreologie nemluví o pouhé rekreaci, ale také o socializaci a edukaci, neboť jich může být záhy velmi potřeba."

Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury.