1.

Úvod

2.

Historie

3.	Co není diplomacie

4.

Diplomaté

4.1	Starořímští

4.2	Francouzští

4.3

Angličtí

4.4

Němečtí

4.5

Rakouští

4.6

Ruští

5.	Charakter dnešní diplomacie

"Co není diplomacie? ( Úryvek z knihy Dunajský.)
O diplomacii se říká, že je souborem norem o mezinárodních stycích států. Také ji lze označit jako úřední činnost státních činitelů v zahraničně-politických záležitostech.
Jak vlastně vznikla diplomacie? A proč se tak vůbec jmenuje? Jakými pravidly se řídí?

Diplomacie se zrodila už v dávnověku, avšak v pravém smyslu tohoto pojmu lze o skutečných diplomatických kontaktech vážně hovořit až s vývojem státu. I když se ve starověku mezinárodní spory – s cílem uchvátitpůdu, otroky, dobytek a vůbec bohatství sousedníchzemí – obvykle řešily ozbrojenou silou, přesto však státy starých říší vyvíjely rovněž, mnohdy velmi živou, diplomatickou činnost.
Diplomatické styky přitom vedli především sami panovníci. Zejména vládcové starého Orientu byli uctíváni jako bohové a ve své osobě vlastně ztělesňovali celý stát. Nutno ovšem dodat, že i oni používali pro diplomacii zvláštní „královské služebníky“, tedy úředníky, písaře a posly.

Poslové bylivysíláni nejen do nejbližších sousedních států, nýbrž mnohdy i do opravdu vzdálených zemí. Například poslové vládců Číny a Indie přicházeli až do Egypta a někdy dokonce do samotného Říma. Jako doklad o totožnosti muže (tehdy to byli opravdu výhradně muži), který byl vyslán svým vladařem do cizí země s určitým poselstvím, posloužily dvojité, do sebe složené tabulky s oficiálním sdělením, kterým se říkalo diploma. Původtohoto slova pochází ze staré řečtiny.
Římané tento systém ještě obohatili, když sdělení začali vyrývat do bronzových tabulek, takže jejich obsah byl takřka nezničitelný. Navíc je uzavírali pečetěmi, aby tak vyrytá sdělení zůstala utajena před nežádoucími pohledy.

Starořímštídiplomaté bývali označováni jako oratores, což latinsky znamená řečníci nebo krasořečníci. Imperátoři totiž do rolí svých diplomatů vybírali nejen vznešené, bystré aloajální osobnosti, ale především skvělé mistry mluveného slova, kteří svou květnatouřečí dokázali přijímacímu vladaři vyjádřit patřičnou úctu a současně mu uměli dovedně přednést smysl sdělení svého chlebodárce. Stejně tak tomu bylo u Řeků.

Činnost spojovaná se základníminstrumentem diplomacie, tedy s vyjednáváním, je stará jako lidstvo samo. Poslové byli už v prvobytněpospolné společnosti. Z generace na generaci se po tisíciletí přenášejí informace o vzájemných kontaktech mezi Egypťany, Asyřany,Babyloňany, Hebrejci, Číňany aIndy. Avšak přímý důkaz o nejstarších diplomatických aktivitách přinesly až teprve výzkumy egyptologů v minulém a předminulém století. Nejstarším dokumentem je zejména nález el-amarnské korespondence a smlouvy egyptského faraonaRamesse II. s chetitskýmkrálem Chattušilišem III. z roku 1269 před naším letopočtem. Tato smlouva ukončila válečná střetnutí obou říší, která trvala dlouhá desetiletí. Je to nejstarší dochovaný dokument mezinárodního práva.
Začíná paragrafemo vině na válce, je vysloveno politování nad roztržkou svedenou na předchůdce chetitského krále. Oba vládcové si vzájemně zaručují svůj majetek a slibují si vzájemnou pomoc pro případ budoucích konfliktů a vnitřních nepokojů. Je také formulováno vydávání politických uprchlíků. V závěru jsou voláni jako svědci bohové, jejichž kletba stihne každého, kdo bude jednat proti dohodě."