1.	Transkulturní ošetřovatelství - definice, historie

2.	Multikulturalismus- definice, vznik a vývoj

3.	Transkulturalismus

4.	Multikulturní-transkulturní výchova

5.	Základní konstrukty a pojmy v transkulturním ošetřovatelství

6.	Subtypy kulturní péče

7.	Ošetřovatelský proces v multikulturním a transkulturním ošetřovatelství

7.1.	Ošetřovatelské diagnózy

8.	Ošetřovatelské posuzování stavu potřeb

9.	Specifika hospitalizace národnostních menšin

9.1.	Specifika romské menšiny

9.2.	Specifika při ošetřování Ukrajinců

9.3.	Specifika při ošetřování Vietnamců

10.	Teorie kulturně shodné péče

10.1.

Charakteristika teorie

10.2.

Vznik a vývoj teorie

10.3.

Teoretické předpoklady

10.4.

Metaparadigma ošetřovatelství podle Leiningerové

10.5.

Model vycházejícího slunce

10.5.1.

Rozměr kulturní a sociální struktury

10.5.2.

Systém péče

10.5.3.

Typy péče

10.5.4.

Sběr údajů

10.5.5.

Etnoošetřovatelské odhady dle Leiningerové

10.6.

Blochův průvodce při etnickokulturním posuzování

"Diagnózy používané v transkulturním ošetřovatelství
Patří k II. fázi (Stanovení oš. dg.)
Formulování ošetřovatelských cílů musí respektovat kulturní faktory.
Struktura cílů musí zahrnovat kognitivní, afektivní a psychomotorickou složku osobnosti.
Cíle musí být zpracovány systematicky, adekvátně ke klientovi a musí být kontrolovatelné.
Získané informace musí sestra uspořádat podle klientova přesvědčení, hodnot a zvyků a musí být slučitelné s následujícími standardy.
1. Standard kulturní či etnické skupiny identifikovaný samotným klientem
2. Standard vlastní kultury sestry
3. Standard zdravotnického zařízení, který slouží jako základ pro interakci.

Pokud nejsou údaje v souladu se standardy, hledá sestra způsob, jak nemocnému vyhovět či jak upravit jeho požadavky.
Sesterské aktivity musí respektovat hodnoty, názory a praktiky klientů a na jejich základě poskytovat kvalitní a bezpečnou péči, ve které jsou zahrnuty klientovy názory a praktiky.

III. fáze – plánování
IV. fáze – realizace oš. plánu

V. fáze - vyhodnocení ošetřovatelské péče
a) průběžné – dílčí, kontinuální
b) výstupní - závěrečné
Sestra musí určit, do jaké míry se splnily cíle na základě porovnání jejich současného stavu s předpokládaným výsledkem hodnotících kritérií
Výstupní hodnocení musí obsahovat vše, co je specifické pro daného klienta a jeho rodinu vzhledem k následné péči
Hodnocení musí též obsahovat i hodnocení výsledků, kterých dosáhli zdravotníci (zpětná vazba).

Ošetřovatelské posuzování stavu potřeb.
V procesu posuzování může získat sestra i lékař dostatek údajů o etnické skupině a kultuře, ze které klient pochází. Zdravotník se orientuje zejména v oblasti etnicko – kulturních specifik života svého klienta.
Poznání etnické příslušnosti pomůže sestře lépe pochopit potřeby nemocného. Je užitečné vědět, zda jde o současného přistěhovalce či utečence. Čím déle žije klient se svou rodinou v ČR, tím více bylo příležitostí, kdy se mohly jeho kulturní zvyky sblížit s kulturou nové vlasti.
Jazyk. Během onemocnění či ve stresu může člověk komunikovat naučeným jazykem velmi špatně a vrací se k jazyku rodnému.. Navíc se sestra musí přesvědčit, že nemocný i jeho rodina pochopili doporučení a pokyny týkající se léčby a léčebných úkonů.
NĚKDY SE MOHOU CHOVAT TAK, ŽE VŠE POCHOPILI, USMÍVAJÍ SE, KÝVAJÍ HLAVOU, ALE POKUD SESTRA NECHÁ ÚKON POPSAT VLASTNÍMI SLOVY ČI DEMONSTROVAT, ZJISTÍ, ŽE MU V ČEŠTINĚ NEPOROZUMĚLI.

V ošetřovatelském procesu je nutno znát náboženské a duchovní potřeby. Sestra klienta tak může lépe podporovat a uspokojovat jeho duchovní potřeby.
Model rodiny. Sestra by měla znát, jak je strukturována rodina svého klienta. Například žena, která je původem ze země, kde ženy nemají nárok rozhodovat, a bude rodit v ČR, právo rozhodovat má výhradně její muž. Klienti, kteří pocházejí z kultur, jež se vyznačují velmi silným poutem v rodině, budou ženu za hospitalizace maximálně navštěvovat a podporovat ji. Zdravotníci se na tyto situace musí dobře připravit a umožnit jejich přání.

Kulturně specifická a velmi citlivá bývá také problematika gynekologicko-porodnické péče o ženu. (Nepřijatelní pro přímé vyšetřování a pečování mohou být lékaři – muži, ošetřovatelé – muži.). Účast partnera – otce u porodu také není vždy žádoucí – ne všechny kultury to považují za přijatelné. Rodící ženy mohou spíše preferovat účast blízké ženy (matky, sestry, tchýně, kamarádky).

Přání rodičky musíme respektovat, snažíme se ji co nejméně vaginálně vyšetřovat, vyhýbáme se dlouhému očnímu kontaktu a respektujeme stud klientky. Pokud možno, zajistíme ženský ošetřovatelský tým pod vedením lékařky – ženy. Na oddělení šestinedělí respektujeme způsob stravování a stravovací tabu. Názory na výživu se mohou výrazně lišit od našich zvyklostí, sestra informuje nemocniční kuchyň. Předem však musí znát zvyky a praktiky ženy jiné kultury. Zná příkazy a zákazy v oblasti výživy, respektuje jej. Sestra též musí odlišit, zda žena či i jiný klient na jiném oddělení nejí v důsledku své kultury či v důsledku onemocnění! Nutno rozlišit!!! "

Čistý text dosahuje cca 21 stran. Práce obsahuje tabulky a schéma.
Práce kompilačního charakteru. Částečně čerpáno z: http://www.cizinci.cz/files/clanky/115/osetrovatelstvi_vzdelavani.pdf; www.szs-jaselska.cz/_doc/osetrovatelstvi2/osetrovatelstvi2.pdf ; http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/482059-multikulturni-osetrovatelstvi; http://articles.gourt.com/cs/Multikulturalismus.
Studijní materiál ke státní závěrečné zkoušce bakalářského studia z předmětu Ošetřovatelství.