1.	Charakteristika dekubitů - základy

2.	Lokalizace dekubitů

3.	Rizikové faktory pro vznik dekubitů

3.1.	Odolnost organizmu na tlak

3.2.	Druhy infekcí dle vzhledu a zápachu sekretu

4.	Rozdělení dekubitů

5.	Hodnocení rizika dekubitů

6.

Závěr

"• Místní faktory (velmi důležité)

a) Intenzita tlaku - tlak těla je nejvíce soustředěn na kostních výčnělcích: sakrální oblast,. Stoupne- li tlak v predilekčních místech mezi podložkou a nemocným nad 32 mmHg, dochází k uzávěru drobných cév a později dochází k odumírání tkáně (nekróze) s následnou infekcí vznikají dekubity. Pro vznik dekubitů nerozhoduje ani tak intenzita tlaku, jako doba jeho působení. K rozvoji poškození tkání průměrně dochází mezi 1-6 hodinami trvale působícího tlaku (někdy i dříve, někdy později, není pravidlem).

Odolnost organizmu na tlak ovlivňují:
a) odolnost tkání - nejmenší odolnost na tlak má tuková tkáň, svaly jsou o něco odolnější, nejlépe odolává vrchní vrstva kůže
b) okamžitý stav tkání (velmi důležité) - nepříznivé faktory = anémie s následnou hypoxií, nedostatek bílkovin ve tkáních , otoky, dehydratace, snížený kožní turgor.
c) stav řídících systémů - poruchy mozkové činnosti - cévní mozkové příhody, neurosvalová onemocnění, chronická systémová onemocnění CNS, duševní choroby, demence, deprese

b) mechanické vlivy - střižní síly a tření - působí nejvíce v polosedě, kdy trup klouže po podložce, po lůžku směrem dolů - cévy se ohýbají, napínají, zužují, prokrvení tkání se zhoršuje, dochází ke tření kůže o podložku (střižní efekt) a tím se poškozují povrchové vrstvy kůže (vznikají mikrotraumata), dále hodně často při přesunech pacienta na lůžku (běžně se provádí tahem po podložce, což je nevhodné), nevhodně přiložených obvazech, vlivem nerovnosti lůžka (shrnuté ložní prádlo, popálení, opaření), apod.
b) chemické vlivy - inkontinence - působením moči, stolice se narušují povrchové vrstvy kůže - vyvíjí se macerace (změkčení, rozklad povrchových vrstev kůže), takto porušená kůže je méně odolná vůči infekci a mechanickým vlivům, zvýšené riziko vzniku dekubitů je u inkontinentních pacientů, dále se riziko zvyšuje při pocení, např. v letním období nebo při horečkách, a u vyšší místní vlhkosti rány při hnisavých poraněních.
c) infekce - dekubity jsou téměř vždy infikované rány, k infekci dochází z blízkého okolí rány - močí, stolicí, potem (dekubity v pánevní oblasti), dále se infekce šíří cévami krví ze vzdálených infekčních ložisek, a nebo se mohou blízké dekubity infikovat mezi sebou hnisem.
Každá porucha prokrvení oblasti rány zvyšuje riziko infekce, samotná rána je osídlena choroboplodnými zárodky, tvoří ideální živnou půdu pro bakterie a vznik infekce (nekrotická, mrtvá tkáň - není prokrvovaná, v hlubokých ranách se tvoří sekret). Pokud si s toxickými bakteriemi tělo neporadí, tak proniknou hlouběji do rány, kde poškodí tkáň, rozmnoží se a vyvolají zánětlivou reakci, tj. "rannou infekci". Inkubační doba bývá kolem 8-10 hodin, poté počet bakterií začne rychle narůstat. To platí obecně pro všechny otevřené rány, a tedy i pro dekubity.
U dekubitů 3.-4.stupně (někdy i 2.stupně) je vhodné provádět stěr biologického materiálu k rozboru na bakteriologii, stěr se odebírá z hloubky a okrajů rány, protože v těchto oblastech je nejvyšší koncentrace bakterií. Některé zdroje uvádějí, že provádění stěru nemá velkou vypovídací hodnotu, protože dekubity 3.-4.stupně jsou VŽDY infikované a také proto, že analýzou nelze vyhodnotit původce infekce, ale pouze povrchové osídlení rány bakteriemi."

Tato práce obsahuje schémata a tabulky. Čistého textu v práci je cca 9 stran.
Práce je kompilačního charakteru.Čerpá převážně ze zdroje: http://www.osobniasistence.cz/dekubity1.php.