1.	Vývojově psychologické teorie periodizace lidského života

2.	Vývojové úkoly v období života (modifikujeme zvláště pojetí B.a P. Newmanových)

3.	Erik Erikson (1902-1994)

4.	Jean Piaget (1896-1981) genetická epistemologie

5.	Lawrence Kohlberg (1927 – 1987) koncepce morálního vývoje

"3. Jean Piaget (1896-1981) genetická epistemologie

Piagetova vývojová teorie patří k psychologickým konceptům současnosti, přestože se týká jediné stránky ontogeneze člověka – kognitivního vývoje. Za základní princip vývoje Piaget považoval kombinaci, prolínání dvou procesů: asimilace a akomodace.
Asimilace spočívá v přijímání, osvojování si nových zkušeností; tyto nové zkušenosti však nemusejí být v souladu s dosavadní úrovní a strukturou poznatků a mysl člověka se proto akomoduje, přizpůsobuje novým prvkům, aby obnovila narušenou rovnováhu. Schopnost asimilovat nové poznatky i akomodovat se na ně je přitom dána zčásti zráním, zčásti tím, s jakým množstvím a kvalitou podnětů se člověk setkává. Teorie se zabývá způsobem, jakým člověk v průběhu svého vývoje poznává a jak pracuje se získanými informacemi.
Kromě řady dílčích stadií Jean Piaget rozeznává čtyři stadia hlavní:
1. senzomotorické (od narození do 18-24 měsíců)
Zpočátku si děti uvědomují pouze počitky z vnějšího i vnitřního prostředí, nespojují však “obrazy” funkčně – vnímají izolovaně obraz předmětu poblíž, obraz vlastní ruky a počitky z pohybu vlastní rukou, nejsou tedy např. schopny cíleně si podat hračku. Později se jejich schopnosti vnímání i pohybu prohlubují, děti s nimi experimentují – cucání předmětu, hry s vlastníma rukama jako je “paci-paci”, házení předmětů atd. jsou projevy této experimentace a vedou k získávání a procvičování znalostí a schopností, které vedou k účelnější, “inteligentnější” povaze činností. Ke konci tohoto období jsou již děti schopny “myslet” v pravém slova smyslu, přemýšlet, co by se mohlo stát, aniž by stavěly na přímé manipulaci s věcmi. Za zlomové se také považuje dosažení vědomí “stálosti předmětu” – dítě si uvědomuje, že skrytý předmět nepřestává existovat.
2. předoperační (18-24 měsíců až 7 let)
Názorné a symbolické; dítě je již schopno uvažovat (a mluvit) o předmětech a událostech v symbolických pojmech (hry s fantazijním prvkem). Důležité je také vnímání časových souvislostí: zpočátku dítě neodlišuje předmět a jeho pojmenování – pojmenuje to, co vidí, pokud někdo pojmenuje něco nepřítomného, dítě se ptá “kde je?”, nakonec ale oddělí slovo od toho, co slovo zastupuje, a uvědomí si možnost přemýšlet a hovořit o něčem nepřítomném, minulém nebo budoucím. Dítě ale dosud nemá rozvinuté “organizující koncepty”, jako je příčinnost (“řeky jsou, aby po nich jezdily lodě”), množství (přelijeme-li před zraky dítěte tekutinu s nízké široké sklenice do vyšší úzké, řekne, že v té druhé je tekutiny více; uděláme-li dvě řady ze stejného počtu kostek, jednu roztáhneme, ve druhé kostky natěsnáme, dítě řekne, že více kostek je v první), kategorizace a klasifikace (nerozezná spolehlivě nadřazené a podřazené pojmy), úhel pohledu (v tomto ohledu je dítě tzv. egocentrické, předpokládá, že všichni vidí věci tak, jako ono, rozumí věcem tak, jako ono) apod. Právě takové principy Piaget považuje za podmínku provádění mentálních operací – přeměňování a řazení informací – a proto také nazývá toto stádium předoperační.

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.psycholousek.cz/downloads/miska/Psych.%20vyvoj_base.pdf, fsps.muni.cz/~lazarova/materialy/vyvojova%202.doc.