1.

Úvod

2.	Náhradní výchovná péče

2.1.	Náhradní rodinná péče

2.1.1.

Adopce

2.1.2.

Pěstounská péče

2.2.	Náhradní ústavní péče

2.2.1.

Konkrétní zařízení pro výkon ochranné a ústavní péče

2.2.2.

Hlavní nedostatky a problémy ústavního systému v ČR

3.	Integrace jako společenský problém

3.1.	Vymezení pojmu

3.2.	Role socializace v procesu integrace

3.2.1.

Socializační faktory

3.2.2.

Dělení socializačního procesu

3.3.	Rodina a její vliv na sociální integraci

3.3.1.

Rodinné předpoklady

3.3.2.

Rodinná struktura

3.4.	Postavení jedince ve skupině

3.4.1.

Faktory ovlivňující míru sociální integrace podle Blaua

4.	Dětský domov Horním Slavkově

4.1.	Historie a současnost obecně

4.2.	Materiální stránka

4.2.1.

Kapesné

4.2.2.

Vánoce, narozeniny

4.3.	Rodinná skupina

4.3.1.

Děti, hlavní součásti každé skupiny

4.3.2.

Vychovatel jako součást skupiny

5.	Kvalitativní výzkumy

5.1.	Metodologie kvalitativních výzkumů

5.2.	Techniky sběru dat

5.3.	Etika jako součást každého výzkumu

6.	Samotný výzkum

6.1.	Volba tématu

6.2.	Cíle výzkumu

6.3.	Výzkumný vzorek

6.4.

Sběr dat

6.5.	Analýza dat

6.6.	Shrnutí výzkumu

7.

Závěr

8.	Seznam příloh

8.1.	Neziskové organizace

8.1.1.

Sámovka

8.1.2.

Rozmarýna

8.1.3.

Nejsi sám

8.2.

Dotazník

9.

Resumé

"6.5 Analýza dat
Do tohoto projektu jsem vstupovala s otázkou, zda ústavní péče ovlivňuje chápání hodnoty peněz jejích chovanců. Jedním z cílů mé práce bylo nalézt odpověď na tuto otázku.
V první fázi mého výzkumu jsem prováděla zúčastněné pozorování. Touto metodou jsem se chtěla více přiblížit dětem a také poznat prostředí domova. Během několika měsíců, které jsem v domově strávila, jsem poznala, že nejen výchova, ale samotné prostředí domova, v němž děti vyrůstají, má značný vliv na jejich integraci do společnosti po odchodu z něj.
Asi největším problémem je samotný fakt, že děti zde žijí v prostředí jen málo podobnému domovu, jak jej známe. Vše mají připravené, o nic se nemusejí starat. Jejich jediným úkolem je chodit do školy, plnit úkoly a udržovat pořádek v pokoji a na učebnách. Nejlepším důkazem je výpověď chlapce, jež žil v dětském domově, a který se k problematice odchodu dětí z domovů vyjádřil takto: „Dětské domovy fungují jako skleník. Jako ostrov v realitě, který má svá vlastní pravidla, svůj vlastní řád. Děti v nich mají navařeno, vypráno, vyžehleno, v určitou hodinu dostanou najíst, v určitou hodinu musejí jít spát. O vše je postaráno. Ony samy si musí snad jen poklidit v pokojíku. Vše mají zadarmo, hračky, cédéčka, navíc dostávají kapesné. O Vánocích jich mnoho létá k moři - dárek od sponzora. Nemají vzory v podobě rodičů, které by jim ukázaly, jak se co dělá. Jak se vypere, jak se navaří, jak se nakupuje třeba paprika. Už malé dítě, které vyrůstá v rodině, ví, jak se krájí chleba. V některých dětských domovech dostávají děti chleba nakrájený, a když ústav opustí, diví se, že chleba je vlastně bochník a ne jen krajíc.“ [Popela 2007]
Po analýze prvního kola otázek jsem zjistila, že všichni respondenti jsou v domově více než 8 let. Šest z nich přišlo do domova z kojeneckého domova, jen dvě tam jsou od osmi respektive desíti let. Také jsem zjistila, že všichni mí respondenti mají nebo měli v domově aspoň jednoho sourozence. Ale je zajímavé, že pět z nich ví, že mají u rodičů ještě několik mladších sourozenců a jednomu z nich přibude do domova sourozenec v nejbližší době. S rodiči se pravidelně setkávají pouze dvě dívky, sestry, jež jezdí k matce na návštěvy a mají u ní ještě jednoho mladšího bratra, o kterého se matka stará.
Na otázky, týkající se příchodu do domova, jsem nejčastěji slyšela odpovědi tohoto typu: „Nevím, proč mě dali pryč, byl jsem ještě malej.“ „Přišla jsem sem z kojeňáku, stejně jako ségra.“ Pouze dvě dívky si pamatují okolnosti svého příchodu do domova: „Mamka hrála automaty a já jsem zůstávala se ségrou a bráchou sama doma a musela jsem se o ně starat. Pak jednou přišla sociálka a odvezli nás sem. Bylo to tu lepší než doma, kde jsem vše dělala já“, řekla jedna z nich.
Co se peněz týče, jsem usoudila, že děti si dokážou peněz vážit, mají k nim kladný vztah. „Raději si ušetřím, nebudu utrácet zbytečně“, byla častá odpověď na otázku, za co kromě kreditu utrácejí peníze. V tomto případě by se mohlo zdát, že ústavní péče má kladný vliv na chápání hodnoty peněz. Chovanci jsou si vědomi toho, že více nedostanou a snaží si ušetřit co nejvíce. Jenže on je obrovský rozdíl vycházet s dvěma stovkami, které v průměru děti dostávají a hospodařit celý měsíc s výplatou. Zde je podle mě i podle získaných informací ten největší problém.
Tím také vyvstává otázka, zda a jak jsou děti v domovech připravováni na život mimo něj. Tento problém a jeho řešení bývá součástí většiny předkládaných návrhů na změnu systému ústavní péče v ČR, jež je starý více než 30 let. Ale právě zde je největší problém ústavní péče a jejího vlivu na znalost hodnoty peněz u dětí v ní umístěných.
Když jsem se zeptala dívky, která letos odchází, jak bude platit nájem atd., odpověděla: „ Vím, že se to nějak naučím. Zatím to vše bude dělat přítel“. Jiná mi řekla: „To se budeme učit v Sámovce“. A z rozhovoru s bývalou chovankou je tento problém také dosti patrný. „ Já jsem neuměla ani vyplnit složenku, kde podat žádost o byt, to už vůbec. Kdyby nebylo některých tet, nevím, kde bych se to dozvěděla.“ Z rozhovorů je patrné, že i postoj každé z tet velmi ovlivňuje znalost hodnoty peněz chovanců a jejich schopnost využít ji v praktickém životě po odchodu z domova.
Z rozhovorů je patrné že, vedení domova není schopno zajistit odcházejícím dětem dostačující připravenost. Naštěstí jsou zde ty organizace, jež se touto problematikou zabývají. Sámovka spolupracuje přímo s tímto domovem a děti jsou tímto programem nadšeni. „ Sámovka nás připravuje na vstup do života, učíme se psát životopisy, odpovídat na otázky u pohovoru atd. Taky nám dávají věcné odměny třeba topinkovač, varnou konvici atd.“ říká o ní Pepa..."

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra filozofie, Studijní program Humanitní studia, Studijní obor Humanistika.