1.	Základní důvody pro oceňování podniku

1.1.

Úvod

1.2.	Jednotlivé druhy oceňování

2.	Rozdílné přístupy k oceňování podniku

2.1.	Objektivizovaná metoda

2.2.	Subjektivní hodnota

2.3.	Tržní hodnota

3.	Základní metody pro oceňování podniku

3.1.	Na základě analýzy trhu

3.1.1.

Ocenění na základě srovnatelných podniků

3.1.2.

Ocenění na základě srovnatelných transakcí

3.1.3.

Ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burze

3.1.4.

Přímé ocenění

3.2.	Na základě analýzy výnosů

3.2.1.

Metody založené na diskontovaných peněžních tocích

3.2.2.

Metody založené na kapitalizaci zisku

3.2.3.

Kombinované výnosové metody

3.3.	Založené na stavových veličinách

3.3.1.

Substituční hodnota

3.3.2.

Vlastní jmění

3.3.3.

Likvidační hodnota

3.4.	Kombinované metody

3.4.1.

Metody průměrné hodnoty

3.4.2.

Metoda vážené střední hodnoty

3.4.3.

Metoda uhrazení zvláštního zisku

4.	Výnosové metody oceňování

5.	Kalkulovaná úroková míra pro účely oceňování podniku

6.

Shrnutí

"5. KALKULOVANÁ ÚROKOVÁ MÍRU PRO ÚČELY OCEŇOVÁNÍ PODNIKU
Kalkulovanou úrokovou míru (jinak také „diskontní sazba, resp. Míra“) používáme pak právě v těchto výnosových metodách a to zejména v metodě diskontovaného cash flow (jinak „DCF“) anebo v metodě kapitalizovaných čistých výnosů. Použití metody diskontovaného CF, resp. kalkulované úrokové míry pro potřeby ocenění podniku je využitelné nejlépe v případě, jedná-li se např. o koupi dobře fungujícího podniku. Použití metody kapitalizovaných čistých výnosů, resp. kalkulované úrokové míry pro potřeby ocenění podniku je využitelné nejlépe v případě, jedná-li se např. o prodej nebo konkurz podniku.
Použití tvaru budoucích výnosů v metodách DCF je klíčové pro stanovení kalkulované úrokové míry. Od tohoto se pak odvíjí správnost výpočtů. Kalkulovaná úroková míra v modelech DCF umožňuje vyjádřit očekávanou výnosnost investice v čase a zohlednit i míru rizika spojenou s investicí do nákupu akcií společnosti. Zároveň tato diskontovaná míra nám umožňuje aktualizaci budoucích toků příjmů. V tomto případě investor respektuje požadovanou míru návratnosti a to jako minimální měřítko pro danou investici.
Pro metody DCF entity (také „DFCFF – diskontovaný finanční tok pro firmu“), které jsou založené na FCFF nebo EVA, se stanovuje výše diskontní sazby na úrovni průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC) a to především proto, že zobrazuje v kapitálové struktuře podniku oba dva podstatné investory, tj. věřitele i akcionáře daného podniku. Diskontováním peněžních toků zjistíme hodnotu podniku jakožto celku a tato hodnota je pak dále označována jako brutto hodnota. Dále se od této brutto hodnoty odečte hodnota cizího kapitálu a to ke dni jeho ocenění a tím pak získáme hodnotu vlastního kapitálu jakožto celku, kterou označujeme netto hodnotou.
Pro metody DCF equity (také „DFCFE – diskontovaný volný finanční tok pro vlastníky“), které jsou založeny na dividendách nebo FCFF musí i použitá diskontní sazba vyjadřovat míru výnosu investice v čase výhradně pro akcionáře, kteří jsou zde jedinými zástupci investora. Pravidlem pak je, že takto kalkulovaná úroková míru musí být počítána vždy vyšší právě u tohoto modelu než u modelu vycházejícího z WACC a to proto, že v sobě musí odrážet vyšší míru rizika než je tomu u první varianty. Hlavním důvodem pro tento rozdíl je fakt, že věřitelé, ve většině případů se zde jedná o banky, mají smluvně zajištěnu návratnost investice i v případě, že podnik nedodrží ustanovení věřitelské (úvěrové) smlouvy. Z tohoto důvodu budou pak WACC ve výnosových metodách a jejich propočtech vždy na nižší úrovni než náklady na vlastní kapitál. U této metody se pak vychází jen z peněžních toků, které mají k dispozici vlastníci (akcionáři) podniku. Použitím diskontování těchto peněžních toků získáme tak přímo hodnotu vlastního kapitálu neboli netto hodnotu.
U metody DCF APV pak postupujeme tak, že se nejdříve vypočítává brutto hodnota podniku a to jako součet hodnoty podniku při nulovém zadlužení a daňových úspor z úroků a pak se odečte cizí kapitál. Výsledkem je pak netto hodnota.
Diskontní sazbu při propočtech musíme upravit a to dle pravidla “Čím vyšší riziko investičního projektu zjistíme, tím vyšší volíme kalkulovanou úrokovou (diskontní) sazbu pro výpočet ČSH investičního záměru“. Základem pro určení sazby je zpravidla výnosnost dle státních dluhopisů, která se zvyšuje o přirážku za vypočítané riziko. Jiný přístup k volbě diskontní sazby jsou průměrné náklady kapitálu, nebo se vychází z alternativní výnosnosti investice do CP se stejným stupněm rizika, nebo diskontní sazba centrální banky.
Stanovit správnou diskontní míru, resp. požadovanou míru návratnosti tak, aby zahrnovala riziko podnikání svázané s oceňovaným podnikem a alternativní investiční příležitostí, tj. identifikace této úrokové míry pro diskontování, je velice obtížné.
Kalkulovanou úrokovou míru pak můžeme vyjádřit jako:

Kalkulovaná úroková míra = požadovaná výnosnost = bezriziková úroková míra + riziková přirážka x koeficient beta
Kdy riziková přirážka = tržní úroková míra – bezriziková úroková míra

Za bezrizikovou úrokovou míru se pak považují výnosy z bezrizikových cenných papírů, např. státních pokladničních poukázek v praxi spíše pak bezriziková úroková míra střednědobých státních dluhopisů.
Jako problematické se pak jeví stanovení koeficientu beta. Pro jeho výpočet je třeba použít některou z metod. Doporučuje se např. metoda nejmenších čtverců. Diskontovaná úroková míra pak odráží finanční riziko volatility pohybu cen akcií na trhu. "

Práce obsahuje schéma.
Tato práce obsahuje překlepy. Obsahuje také věcné chyby - substitační hodnota, má být substituční hodnota; - objektizovaná metoda má být objektivizovaná metoda; - metody založené na diskontiovaných peněžních tocích má být Metody založené na diskontovaných peněžních tocích.